1.

Úvod

2.	Základní rysy

3.	Oblíbená témata

4.	Romantičtí hrdinové

5.	Romantické prostředí

6.	Literární prostředí

7.

Žánry

8.	Konzervativní proud literatury

9.	Revoluční proud literatury

10.	Jednotlivé národní literatury

11.

Hudba

12.

Malířství

13.	Architektura

14.	Móda a životní styl

15.

Anglie

15.1.

Lord George Gordon Byron

15.1.1.

Childe Haroldova pouť (1812)

15.1.2.

Džaur (1813)

15.1.3.

Lara (1814)

15.1.4.

Manfred (1817), Kain

15.2.

Percy Bysse Shelley

15.2.1.

Odpoutaný Prométeus (1820)

15.3.

Walter Scott

15.3.1.

Waverly (1814)

15.3.2.

Kenilvorth (1821)

15.3.3.

Ivanhoe (1820)

16.

Francie

16.1.

Viktor Hugo

16.1.1.

Legenda věků (1859 – 1883)

16.1.2.

Ubožáci (Bídníci) (1862)

16.1.3.

Chrám Matky Boží v Paříži (1831)

16.1.4.

Muž, který se směje (1869)

16.1.5.

Dělníci moře (1866)

16.1.6.

Devadesát tři (1874)

16.2.

Henri Beyle Stendhal

16.2.1.

Červený a černý (1830)

16.2.2.

Kartouza parmská (1839)

16.2.3.

Život Henriho Brularda (1835), Egoistické vzpomínky (1832), Deník

16.3.

Alfred de Musset

16.3.1.

Zpověď dítěte svého věku (1836)

16.4.

Alexander Dumas starší

16.5.

George Sandová

16.5.1.

Indiana (1832)

17.

Německo

17.1.

Friedrich Leopold von Hardenberg (Novalis)

17.1.1.

Hymny noci (1800)

17.1.2.

Heinrich von Ofterdingen (1802)

17.2.

Heinrich Heine

17.2.1.

Kniha písní (1827)

17.3.

Jakob a Wilhelm Grimmové

18.	Spojené státy americké

18.1.

Nathaniel Hawthorne

18.1.1.

Šarlatové písmeno (1850)

18.2.

Edgar Allan Poe

18.2.1.

Havran (1842)

18.2.2.

Jáma a kyvadlo (1842)

19.

Polsko

19.1.

Adam Mickiewicz

19.1.1.

Dziady – Předkové (1823, 1832)

19.1.2.

Pan Tadeáš (1834)

20.

Rusko

20.1.

Alexandr Sergejevič Puškin

20.1.1.

Bachčisarajská fontána (1823), Kavkazský zajatec (1821), Cikáni (1823)

20.1.2.

Evžen Oněgin (1833)

20.1.3.

Piková dáma (1833)

20.2.

Michail Jurievič Lermontov

20.2.1.

Démon (1841)

20.2.2.

Hrdina naší doby (1840)

20.2.3.

Maškaráda (1835)

20.3.

Ivan Alexandr Gon

20.3.1.

Oblomov (1859)

21.

Maďarsko

21.1.

Sándro Petofi

"- konec 18. a začátek 19. století, navazuje na preromantismus, kolébkou je Anglie (odtud do celého světa)
- pochází od slova román – romantický, románový znamenalo původně dobrodružný jako v románu
- není to jen umělecký směr, ale i životní styl – vychází z představy konfliktu (člověk touží po svobodě a uplatnění svých dovedností, ale stojí sám proti necitelnému světu, který mu nerozumí a který omezuje jeho schopnosti, snaží se podrobit si svět podle svých představ vzpourou proti společnosti, ale většinou jeho pokusy končí nezdarem)
- souvisí s ním pojem biedermeier – životní a umělecký styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu v německy mluvících zemích, znamenal únik od společenského života k rodinnému krbu – především malíři, básníci, hudebníci (u nás například Kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové)
- Základní rysy: postavil se proti klasicismu, racionalitě a normativnosti (klade důraz na fantazii a iracionalitu)
- je subjektivní, individualistický (reaguje na změny ve společnosti), preferuje se svoboda a nezávislost
- autoři zdůrazňovali jedinečnost, emocionalitu, spontánnost, jsou fascinováni iracionálnem (nadpřirozené jevy, pověry, šílenství), typická je touha po harmonii s přírodou a návrat k přírodě (divoké scenérie, exotické krajiny)
- inspiračním zdrojem je gotika (prvky tajemnosti, hrůznosti a osudovosti)
- je pln obdivu k minulosti (hledá v ní řešení), ale odmítá staré formy a tradice
- povýšení národní svobody jedince a společnosti na nejvyšší životní hodnotu
- Oblíbená témata: útěk od každodenního života, svoboda, nespoutanost, individualita, nespoutaná síla přírody (bouře, moře, vodopády, pouště), minulost (hlavně středověk), mystika exotické země, nejtypičtější je rozpor snu a skutečnosti
- obdivuje se prostému lidu a lidovému umění (spisovatel nic nenapodobuje – tvoří nové estetické hodnoty)
- autor si neklade za cíl zobrazit celou skutečnost, ale vybírá si z ní jen určité jevy (většinou ty ze své zkušenosti), obliba určitých mimořádných událostí v životě – subjektivita, objektivita je cizí (autor opouští reálný svět, je ve svých snech)
- estetickým ideálem není vyrovnanost a harmonická souměrnost, ale zvláštnost a bizarnost, požadavek harmonie kontrastů (např. Hugo: krása x ošklivost, vznešenost x grotesknost, zločin x mravní čistota) – žádné střední hodnoty
- Romantičtí hrdinové: mají mnohdy záhadný původ obestřený tajemstvím, vystupují ve výjimečných situacích
- vynikají silou citu a vášně, trpí oslabenou vírou ve svět, bávají znuděni životem, který se jim stává přítěží
- vědí, že svět nelze změnit vírou v ideál, vůlí nebo vzpourou – melancholie, skepse, pesimismus a zklamání"