1.

Antika

1.1.

2 směry

1.2.	Eratosthénés - “otec geografie”

1.3.	Charakteristika ekumeny

1.4.

Strabón

1.5.	Ptolemaios

2.

Středověk

2.1.	Cosmas Indicopleustes (Křesťanský místopis/547 n. l.)

3.

Novověk

3.1.

B. Varen

3.2.	M. V. Lomonosov

3.3.	Alexander von Humboldt

3.4.

Ritter

4.	20. století

4.1.	Předválečné období

4.2.

Válka

4.3.	Poválečné období

4.4.	Globální problémy

4.5.	80. léta – komputerizace

4.6.	Nové směry

"ANTIKA
- geografie, zahrnující veškeré vědění o Zemi, jako součást filozofie
- 2 směry a) regionální geografie (popis)  Strabón (1. stol. n. l.)
b) matematická geografie (měření Země, výpočty vzdáleností)
 Ptolemaios (2. stol. n. l.)
- 6. stol. př. n. l. → IÓNSKÁ škola
a)periply – itineráře známých cest po mořích
b)periegézy – itineráře známých cest po souši
- 4. stol. př. n. l. → Aristotelés, největší filosof starověku, žák Platónův a vychovatel Alexandra Makedonského
- shrnutí veškerých poznatků z obecné fyzické geografie (dílo: Meteorologika)
- posun od historie k přírodovědě, pokus o regionalizaci světa
- 3. – 2. stol. př. n. l. → Eratosthénés - “otec geografie”
- základy geografie jako samostatné vědy (dílo Geografika hypomnemata)
- charakteristika ekumeny: obývaný prostor, lidem známá část zemského povrchu
- 1. stol. n. l. → Strabón (dílo: Geografika – 17 svazků)
- jediné dochované antické dílo, jehož text je k dispozici
- praktická příručka pro mocné tehdejšího světa, nevysvětlující popis tehdejší ekumeny
- 2. stol. n. l. → Ptolemaios (dílo: Geografike hyfégézis)
- návod na sestavování map pomocí astronomicky určených souřadnic
- 8 000 bodů s určenými souřadnicemi

STŘEDOVĚK
- v Evropě geografie jako věda upadá, až skoro zaniká, za situace kdy církev nebyla ochotna šířit “antické bludy”
- za nositele pokroku je v tomto období možno označit Araby
- Cosmas Indicopleustes (Křesťanský místopis/547 n. l.)
- snaha o vytvoření geografické nauky, která bude v souladu s křesťanstvím
- vývoj geografie v souvislosti s cestami na východ (M. Polo – dílo: Milion)"