1.	Ústavní základy práva na informace a jeho omezení

1.1	Listina základních práv a svobod

2.	Zákonná úprava práva na informace

3.	Povinné subjekty podle InfZ

3.1	Státní orgány

3.1.1

Poslanecká sněmovna a Senát

3.1.2

Prezident, vláda, ministerstva a ostatní orgány státní správy

3.1.3

Soudy

3.2	Územní samosprávné celky a jejich orgány

3.2.1

Obce

3.2.2

Kraje

4.	Odkazy na judikaturu

5.

Závěr

"Ústavní základy práva na informace a jeho omezení
V demokratickém státě je veřejná správa službou veřejnosti, s touto funkcí správy by nebylo v souladu, kdyby mezi ní a veřejností byly vytvářeny informační bariéry, které by občanům mohly bránit dozvědět se, co veřejná správa dělá, jak to dělá atd., tedy kontrolovat její činnost. V praxi jednotlivých států lze rozeznat dvě základní koncepce řešení – princip diskrétnosti správy, který poskytuje občanům nárok na přístup k informacím jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis, popř. povolení přístupu ponechává na volné úvaze správních činitelů (tento princip je typický pro autoritativní režimy) a princip publicity správy, který dává všem občanům právní nárok na přístup k informacím kromě těch, které jsou zákonem taxativně vyloučeny. V platných pramenech vnitrostátního ústavního práva je právo na informace obsaženo především v Listině základních práv a svobod (dále jen Listina), především v článku 17, který je systematicky zařazen do hlavy druhé (Lidská práva a základní svobody), oddílu druhého (politická práva). Oproti mezinárodním i zahraničním zvyklostem v něm není právo na informace zahrnuto do svobody projevu, nýbrž osamostatněno a postaveno jí na roveň jako samostatné základní politické právo . Jako na politické právo se na přístup k informacím vztahuje článek 22 Listiny, podle nějž musí zákonná úprava všech politických práv a svobod, stejně jako její výklad a používání umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Ve více či méně zastřenější podobě je právo na informace vyjádřeno i v dalších ustanoveních jako součást svobody myšlení (čl. 15 odst. 1), svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby (čl. 15 odst. 2), svobody náboženského vyznání a jejího projevu (čl. 15odst. 1 a čl. 16 odst. 1), práva na správu věcí veřejných (čl. 21 odst. 1), práva na rozšiřování a přijímání informací v mateřském jazyku (čl. 25 odst. 1, 2), práva na vzdělání (čl. 33 odst. 1), práva na právní a jazykovou pomoc (čl. 37 odst. 2, 4 a čl. 40 odst. 3) a práva na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2). Za zmínku stojí v této souvislosti i ustanovení čl. 35 odst. 2"

Práce obsahuje poznámky pod čarou, které jsou součástí textu.