1.Phantasia ve Stoicismu
2.Duše ve stoicismu
3.Shrnutí stoické epistemologie
4.Vymezení pojmu phantasia, její funkce a vztah k ostatním duševním projevům
5.Kritérium pravdivosti
6.Problematika uchopující představy

7.

Závěr

"Duše ve stoicismu
Celý stoický výklad přírodního světa je založen na existenci dvou materiálních principů- první lze nazvat látkou a druhý se nazývá pneuma. Pneuma na nižších úrovních způsobuje svým napětím pouze soudržnost předmětu (hexis), dále vegetativní část umožňuje život (fysis), psýché dává možnost místního pohybu a objevuje se u zvířat. Na nejvyšší úrovni se duše vyskytuje u člověka jako Logos. Člověk má tedy duši ve všech čtyřech uvedených stupních napětí.
Co se týká funkce duše, rozdělují stoikové osm následujících částí*): smysly (běžných pět smyslů), myšlení, řeč a hegemonikon- centrum pneumatu, které jej řídí **).

Shrnutí stoické epistemologie
Stoický systém je založen na přísném zákonu o příčině a následku, kde není místo pro náhodu, takže i poznání je založeno na tomto kauzálním zákonu. Vnější látka a pohyb působí materiálně a přímo na smyslové orgány.
Epistemologie stoiků vychází ze smyslového poznání a klíčovým pojmem je zde právě aisthésis, což je vnímání vnějšího tělesa obrazem. Ve smyslových

*) A.A. Long: Problems in stoicism
** ) Long jej nazývá command centre

orgánech je pak část pneumatu, která přenese obraz do centra pneumatu- do již zmíněného hegemonikonu. Tam vzniká právě phantasia, na níž stoická epistemologie závisí."