1.	Právní subjektivita

2.	Subjekty práva

2.1	Dělení subjektů

2.1.1

Normotvorné subjekty práva

3.

Osoby

3.1	Osoby fyzické

3.2	Osoby právnické

4.

Stát

5.	Orgány veřejné moci

6.	Použitá literatura

"Právní subjektivita
Právní subjektivitou nazýváme právní způsobilost k právům a povinnostem je to schopnost být nositelem práv a povinností. Obecně lze konstatovat, že právní způsobilost k právům a povinnostem vzniká narozením a končí úmrtím.
„Subjektivní právo přestavuje míru možného a dovoleného chování subjektu práva chovat se způsobem objektivním právem nezakázaným, tj. secundum et intra legem nebo praeter legem. Této možnosti chování odpovídají právní povinnosti jiných právních subjektů.“
Z uvedeného vyplývá, že každý subjekt má možnost chovat se nezakázaným způsobem, za požadavku ochrany svých práv a má možnost požadovat i odpovídající chování od ostatních subjektů práva. Jestliže mluvíme o právní subjektivitě tak jí nejsou myšlena pouze práva subjektivní ale i právní povinnosti.
„Právní povinností se rozumí nutnost, vyplývající bezprostředně nebo zprostředkovaně pro právní subjekty z právních norem, chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce.“
Právní povinnosti lze rozdělit na dvě varianty jednou je aktivní činnosti „něco konat“ a nebo nezdržení se určitého chování – nečinnost tzv. omisivní. Právní povinnosti jsou obvykle stanoveny přímo právní normou nebo individuálním právním aktem.

„Právní povinnosti mohou být čtyři:
- dare – něco dát – (aktivní činnost),
- facíre – něco konat (aktivní činnost),
- omittere – non facíre – nekonat (pasivní činnost),
- pati – strpět – (pasivní činnost).“

Nejvýznamnějšími subjektivními právy jsou práva lidská a jsou zaručena i mezinárodními smlouvami, které se Česká republika zavázala respektovat. Absolutní subjektivní práva u nás najdeme upravena v zákoně č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění a to konkrétně hlava II oddíl první základní lidská práva a svobody jsou jimi například právo na život, svobodu. Další skupinou jsou práva relativní a jejich právní úpravu můžeme taktéž v č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění a to konkrétně hlava II oddíl II oddíl druhý a následující, kde nacházíme například právo na vzdělání zdravotní péči aj."

Práce obsahuje poznámky pod čarou, které jsou součástí textu.