1.

Úvod

2.	Cíl práce a metodika

2.1

Cíl práce

2.2	Metodika práce

3.	E-learning

3.1	Používané systémy

3.1.1

LMS

3.1.2

LCMS

3.1.3

ELMS

3.2	Blended learning

3.2.1

Synchronní výuka

3.2.2

Asynchronní výuka

3.3	Formy e-learningu

3.3.1

Kurzy na CD-ROM pro samostudium

3.3.2

Kurzy pro samostudium na internetu/intranetu

3.3.3

Virtuální třída pro on-line studium na internetu

3.4	Standardy E-learningu

3.4.1

AICC

3.4.2

SCORM

3.5	The Open University

3.5.1

Historie a studijní model

3.5.2

Současnost

3.6	Výhody e-learningu

3.7	Nevýhody e-learningu

4.	Přehled podpůrných aplikačních programů

4.1	Značkové jazyky

4.1.1

HTML

4.1.2

XHTML

4.2	Technologie formátovacích sad

4.2.1

CSS

4.2.2

XSL

4.3

Moodle

4.3.1

Sociálně konstruktivistická pedagogika

4.3.2

Historie

4.3.3

Vlastnosti

4.3.4

Správa systému

4.3.5

Správa uživatelů

4.3.6

Správa kurzů

4.4	eXe Authoring project

4.4.1

Vlastnosti eXe

4.4.2

iDevice

5.	Tvorba e-learningového testu

5.1	Vytvoření testu pomocí editoru eXe

5.2	Import testu do systému Moodle

6.

Závěr

6.1	Doporučení

7.	Seznam literatury

8.

Přílohy

8.1	Přijímací test

"4.3.1. Sociálně konstruktivistická pedagogika
Koncepce a celý vývoj systému jsou založeny na jistém směru v teorii učení, na způsobu myšlení, který je označován jako sociálně konstruktivistická pedagogika. Představuje čtyři základní koncepty, na nichž je tato teorie postavena.
• Konstruktivismus
Tvrdí, že si lidé nově přijaté znalosti aktivně konstruují (vytvářejí při interakci se svým okolím). Úplně všechno, co vidíte, čtete, cítíte, slyšíte a čeho se dotýkáte, je porovnáváno s vašimi dosavadními znalostmi, a pokud je to s vaším mentálním světem kompatibilní, může se to stát novým poznatkem, který si ponesete s sebou. Přijatá znalost se upevňuje, pokud ji úspěšně použijete v prostředí, ve kterém žijete. Nejste pouhá paměťová banka pasivně přijímající informace a znalosti vám nemohou být „předány“ pouhým přečtením něčeho nebo nasloucháním někomu [Mudrák, 2008]. To ovšem neznamená, že se nemůžete nic naučit sledováním přednášky nebo čtením webové stránky. To samozřejmě můžete. Konstruktivismus pouze zdůrazňuje, že při tom probíhá interpretace, nikoliv pouhý přenos informací z jednoho mozku do druhého.
• Konstrukcionismus
Vychází z toho, že učení je efektivní, jestliže při něm pro ostatní něco vytváříme. Může to být cokoliv, od sdělení na internetu nebo mluvené věty až po složitější výtvory. Například internetovou stránku si můžete přečíst několikrát a přesto její obsah zapomenout, ale kdybyste měli myšlenky, které obsahuje, vlastními slovy vysvětlit někomu jinému, nebo připravit a promítnout sadu obrázků, které by tyto pojmy ilustrovaly, můžeme zaručit, že byste získali hlubší porozumění, které by bylo lépe začleněno do vašeho vlastního myšlení [Mudrák, 2008]. Proto si lidé dělají poznámky během přednášek, i když je třeba nikdy nebudou znovu číst.
• Sociální konstruktivismus
Rozšiřuje výše uvedené myšlenky na sociální skupinu, kde se vytvářejí věci společně a pro všechny, takže vzniká malá kultura společných výtvorů se společnými významy. V případě, že je jedinec do takové skupiny zařazen, bez přestání se učí, jak být její součástí, a to na mnoha rovinách.
• Kolektivní a samostatné chování
Tento koncept se hlouběji zabývá motivací účastníků diskuse. Za individuální se považuje chování, při kterém se člověk snaží zůstat „objektivní“ a „věcný“, hájí své vlastní myšlenky a hledá logické mezery v argumentech protivníka. Vztahové chování je empatičtější přístup, který připouští subjektivní postoje, snaží se naslouchat a klást otázky ve snaze porozumět názoru druhého. Cílové chování vzniká tehdy, když člověk vnímá obě tyto možnosti přístupu a je schopen si jednu z nich vybrat jako vhodnou pro danou situaci [Mudrák, 2008]. Obecně vzato, rozumná míra vztahového chování je při učení ve skupině velmi silným stimulem pro studium.

Systém Moodle samozřejmě tento styl chování nevynucuje, ale právě takovou výuku podporuje nejlépe. V budoucnu, až se technická infrastruktura systému Moodle stabilizuje, budou další zlepšení v oblasti pedagogiky hlavním směrem dalšího vývoje systému.

4.3.2. Historie
Autorem programu je Martin Dougiamas, který koordinuje jeho vývoj dodnes. Název Moodle byl vybrán 22. ledna 1999 a první funkční prototyp programu, který běžel pod aplikačním serverem Zope, byl použit ještě téhož roku pro kurz s názvem Internet Overview. Po několika zavržených ranných prototypech vytvořil v roce 2002 verzi 1.0, která byla určená pro prostředí menších tříd na vysokých školách a byla použita pro řadu studií. Od té doby se pravidelně objevují další verze obohacené o nové prvky a nabízející vyšší výkon a lepší možnosti. Šíření Moodlu a neustále rostoucí počet uživatelů umožňují získávat stále více ohlasů od lidí z různých vzdělávacích prostředí. Moodle nyní nepoužívají jen univerzity, ale i střední a základní školy, soukromé firmy, neziskové organizace, nezávislí učitelé a dokonce i rodiče, kteří se rozhodli vzdělávat své děti doma. Na zkvalitnění Moodlu se různým způsobem podílí čím dál více lidí z celého světa. Důležitou součástí projektu je webová stránka moodle.org, která je zdrojem informací a místem pro diskuzi a spolupráci uživatelů, mezi něž patří správci systému, pedagogové, vědci, metodici, a samozřejmě vývojáři."

Obsahuje i prezentaci ve formátu MS PowerPoint (*.ppt) a schémata. Čistý text dosahuje cca 24 stran.