1.	Co je to lidová slovesnost

1.1	Co popisuje

1.2	Co vyjadřuje

1.3	Její znaky

2.	Formy lidové slovesnosti

2.1

Lyrika

2.1.1

Popěvek

2.2	Lyricko-epická skladba

2.2.1

Balada

2.3

Epika

2.3.1

Báje, pověsti, pohádky, bajky

2.4	Malé formy

2.4.1

Pranostiky, přísloví, pořekadla, zaříkadla, hádanky

2.5

Drama

3.	Pololidová literatura

3.1

Baroko

3.1.1

Písmáci, interludia, kramářské písně

3.2	František Ladislav Čelakovský

3.2.1

Ohlasy písní českých, Ohlasy písní ruských

3.3	Božena Němcová

3.3.1

Život, povídky, Babička

3.4	Karel Jaromír Erben

3.4.1

Kytice

„Ohlas písní ruských
- inspirováno bylinami = ruské básně o činech bohatýrů (hrdinů)
- chtěl ukázat velikost ruského národa
básně: Rusové na Dunaji – boj proti Turkům na Balkáně
Velká panychida – pravoslavné obřady za zemřelé, Napoleonovo tažení na Moskvu →
zapálení, ústup, porážka
Bohatýr Muromec – boj proti tatarům, 3 sokoli zabíjí jestřába, ruského mládence zabíjí 3 tataři,
jeho smrt pomstí bohatýr Muromec
- rusismy – (sobaka=pes)
- ustálená epiteta (kůň bujný, meč ocelový)
- antiteze = přirovnání protikladem („Odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí“)
Ohlas písní českých
- vznik o 10 let později
- ráz českého lidového života
- převládá lyrika, hrdinou český lid
básně: Toman a lesní panna – 1. balada v novočeské poezii, Toman žene za svou milou, sestra ho varuje, ať nejede Doubravou; jeho milá má zásnuby, Toman je zklamán a vrací se Doubravou – zde ho očaruje lesní panna,
Toman zahyne.
Český sedlák – satirická lyrika; český sedlák vychytralý = před pánem si hraje na chudáčka,
za rohem se mu vysmívá, když jde z hospody, patří mu svět
Pocestný – výsměšná lyrika, založeno na kontrastu, protikladu – chudí x bohatí – pěšky x jezdí
na povoze → po smrti si budeme všichni rovni

Božena NĚMCOVÁ (1820?-1862)
- datum narození a rodiče přesně nevíme
- biologičtí rodiče snad sestra kněžny Dorothea a její milenec hrabě Clam-Martinic
→ ptž byla nemanželské dítě, vychovávána Terezií Novotnou a Janem Panklem
- dívčí jméno tedy Barunka Panklová

- v roce 1824 začala chodit do školy (narodila se tedy zřejmě 1817)
- po ZŠ panská výchova na zámku
- v 17 letech se provdala za vlastence Josefa Němce (o 15 let starší), manželství neklapalo (Božena milovala společnost, nebyla typ „hospodyňky“), stále se stěhovali, špatná ekonomická situace
- měli čtyři děti

- sběratelská činnost
Slovenské pohádky a pověsti
- respektování lidové předlohy
Národní báchorky a pověsti
- soubor různých žánrů lidové slovesnosti (pohádky, pověsti…)
- umělecké převyprávění lidové látky

- povídky – typické rysy českého venkova i společenské otázky doby
a) „hledání dobrého člověka“
- jednoduchý příběh kolem jedné postavy, nejčastěji ženské
Divá Bára
- boj proti pověrám
- „divá“ = nebála se bouřky ani strašidel, uměla plavat, opálená, černé vlasy, uhrančivé oči; prý dcerou polednice (žila jenom s otcem, matka mrtvá)
Bářina nejlepší kamarádka Eliška se zamilovala do mladého lékaře, svěří se Elišce. Eliščina matka pro ni už ale má jiného nápadníka – starého pana správce. Bára se rozhodne nápadníka odehnat – převlékne se za strašidlo a vyděsí nápadníka v lese. Vesnice přijde na to, že strašidlo byla Bára a jako trest ji na noc zavře do umrlčí komory. Bára se nebojí, pod oknem spí její táta, kterému je bez ní smutno. Ráno kolem projíždí myslivec, kterému se Bára vždy líbila, nabídne jí sňatek. Eliška se nakonec vdá za milovaného lékaře.
Karla
Manžel Markyty je voják, padne, ona se vrací domů sama s dítětem, je to syn, ale vydává ho za dceru, aby nemusel na vojnu. Nakonec pravda vyjde najevo, když se zamiloval do kamarádky Hanky a ta ho taky miluje.“