1.Filozofie ve věku renesance a reformace
1.1.Duchovní obrat od středověku k novověku
1.1.1.Vynálezy a objevy
1.1.2.Nové vědění o přírodě
1.1.3.Humanismus a renesance
1.1.4.Reformace
1.1.5.Sociální a politické převraty na prahu novověku
1.1.5.1.Niccolo Machiavelli
1.1.5.2.Hugo Grotius
1.1.5.3.Thomas Hobbes
1.1.5.4.Thomas More
2.Tři velké systémy období baroka
2.1.Descartes
2.1.1.Život a dílo
2.1.2.Základní myšlenky

2.2.

Pascal

2.3.Spinoza
2.3.1.Život
2.3.2.Dílo
2.3.3.Spinozův vliv
2.4.Leibniz
2.4.1.Život a spisy
2.4.2.Základní myšlenky Liebnizovi filozofie
2.4.2.1.Učení o monádách
2.4.2.2.Předzjednaná harmonie
2.4.2.3.Teodicea
2.4.3.Další rozvíjení Liebnizových myšlenek

"Tři velké systémy období baroka
Filozofie 17. Století se vyznačuje, alespoň v Evropě, relativní jednotností a plynulostí vývoje. Všichni učenci se potýkají se stejnými problémy, jejich jednotlivá řešení na sebe navazují a reagují. K tomu vytvořil zvláště příhodné předpoklady právě věk, ve kterém se rozum prohlásil za svéprávný a ideálem se stala matematika, věda, která se vymyká každé národní a individuální specifičnosti, je každému přístupná a pro každého pochopitelná, má naprosto všeobecnou platnost. Filozofii tohoto období nelze oddělit od matematiky. Významní filozofové buď byli geniálními matematiky (Descartes, Liebnitz, Pascal) nebo svou myšlenkovou stavbu vybudovali geometrickým způsobem (Spinoza). S tím úzce souvisí snaha o přehledné uspořádání, harmonickou stavbu. Výraz této snahy nalézáme nejen ve filozofii, ale i ve všech oblastech kulturního život, ve vojenském a státnickém umění, v architektuře, básnictví i hudbě. Tyto společné rysy nalézáme především ve třech nejvýznamnějších filozofických systémech tohoto věku.

l. Descartes
Život a dílo
Narodil ve šlechtické rodině. Získal vědecké vzdělání v jezuitské koleji, odkud si přinesl zálibu v matematice. Po krátké době v pařížské společnosti, se uchýlil do ústraní, aby se věnoval studiu matematiky. Vojensky se účastnil třicetileté války, aby poznal svět. Nesympatizoval ani s jednou z válčících stran, takže i když byl Francouz a katolík, sloužil v katolickém bavorském vojsku i v holandském. Cestoval po Evropě. Poté opět zasvětil život vědecké práci. Se světem byl ve styku jen prostřednictvím přítele P. Mersenna, který vyřizoval jeho korespondenci. Švédská královna Kristina, která studovala jeho díla, ho pozvala do Švédska. Tam zemřel. První myšlenky mají původ již ze školních dob. Všechna díla byla sepsána v Holandsku. První se jmenovalo „Svět“, ale tento spis zničil, když se dozvěděl o smrti Galileiho, aby se vyhnul podobnému konfliktu. Ze stejného důvodu vydal své další dílo „Rozprava o metodě“ nejprve anonymně. Hlavní dílo je „Meditace o první filozofii“, v nichž se dokazuje boží existence a rozdíl mezi lidským duchem a tělem. Přes veškerou opatrnost byly jeho knihy zařazeny mezi zakázané a zatraceny jak protestantskou církví, tak i státem. Roku 1644 vydal systematický výklad myšlenek Principia philosophiae. Významné jsou také Dopisy o lidském štěstí a Vášně duše, oba byly napsány pro falckou hraběnku Alžbětu. Z jeho objevů v matematice je nejdůležitější analytická geometrie se svým souřadnicovým systémem. Úzce souvisí s jeho filozofickým pojetím ideálu poznání a pojetím prostoru.
Základní myšlenky
Základní témata kartezianismu jsou bůh a duše. Člení je přísně logicky, protože filozofii chce přetvořit v univerzální matematiku, vědu, ve které je všechno získáno přísnou dedukcí z nejjednodušších základních pojmů. To nejprve vede k jeho specifické metodě. „Má-li být všechno poznání odvozeno z nejjednodušších principů, musím si zjednat jistotu o nepochybnosti svého východiska. Co je však jisté? Zprvu nebudu pokládat za jisté nic, budu pochybovat o všem, co jsem se naučil ve školách, z knih, stykem s lidmi, zda tento svět, který mne obklopuje, skutečně existuje nebo je pouhým výmyslem. Pochybovat musím i o tom, co se zdá být nejjistější, o principech matematiky, protože je možné, že lidský rozum nedostačuje k poznání pravdy a uvádí nás v omyl. Existuje ale i něco o čem pochybovat nemohu. Totiž prostý fakt, že teď pochybuji, to znamená – myslím. Vše, co svými smysly přijímám z vnějšku, může být klam, avšak v pochybování jsem si jist sebou jako myslící bytostí. COGITO,ERGO SUM – myslím, tedy jsem“ V této jistotě mám zároveň kritérium a vzor pravdy."

Práce je psána v heslech a odrážkách.