1.

Úvod

2.	Stručná historie konfliktu

3.	Vztahy Francie a Rwandy na počátku 90. let

4.	Francouzská aktivita a jednání v Arushi

5.

Závěr

6.

Zdroje

"Vztahy Francie a Rwandy na počátku 90. let
Podle Adelmana spočívá tradiční francouzská politika v Africe na dvou principech. Prvním je ochrana a rozšiřování francouzských historických pozic a druhým pak podpora ekonomické dominance ve frankofonní Africe (ADELMAN 2009: 6). Poněkud rozverněji pak tento vztah k africkému kontinentu popisuje ve své knize Wallis – za důležitý v těchto vztazích považuje individualistický prvek, kdy podle něj je politika vůči africkým státům tvořena v Elysejském paláci buďto přímo prezidentem, nebo jeho blízkými poradci. Zmiňuje také časté přátelské vztahy mezi prezidenty Francie a afrických států, které hrají důležitou roli. „Můžete mluvit hodiny a hodiny o francouzském angažmá [v Africe], ale nakonec jde jen o dvě věci – prestiž a byznys“ (WALLIS 2006: 11).
V říjnu roku 1990 překročili vojáci Rwandské vlastenecké fronty hranice z Ugandy do Rwandy a s požadavkem na ukončení diskriminační vlády prezidenta Habyarimana táhli směrem k hlavnímu městu. To vyvolalo ostré reakce jak v Kigali, kde vláda nebyla na boje dostatečně připravena, tak ve Francii, která rychle přispěchala s vojenskou a materiální pomocí. Wallis k tomuto dodává, že rozhodnutí intervenovat v této malé africké zemi nepadlo v první řadě z obavy ze ztráty obchodního partnera, nýbrž z obavy, že by francouzský vliv mohl být v této oblasti nahrazen vlivem anglickým. „Obava, že francouzská Afrika je pod stálým ohrožením ze strany Anglosasů, snažících se posunout sféru vlivu z Etiopie do jižní Afriky je již téměř patologická. Jedná se o politické téma, které dokáže sjednotit socialisty s Gaullisty a zdá se, že zastíní i jakékoliv vojenské, politické či strategické hledisko a v případě Rwandy i hledisko lidskoprávní a morální“ (ibid:12). Intervenující síly (Operace Noroît) byly tvořeny 150 výsadkáři a později, když se ze země stáhly belgické jednotky, byly rozšířeny do počtu 350. Stejně jako Wallis, i Adelman se domnívá, že primárním důvodem k intervenci byla snaha o ochranu frankofonie (ADELMAN 2009: 8). Oficiálním cílem operace byla ochrana francouzských občanů ve Rwandě.
Wallis poukazuje na to, že Francie se během následujících let stala rwandským hlavním spojencem v boji proti rebelům z RPF, což potvrzovaly rozsáhlé dodávky zbraní, vojenského materiálu a pomoc poradců při cvičení vládních jednotek. Poukazuje na to, že Francie otevřeně porušovala některá z ustanovení EU o prodeji zbraní, když nebrala ohled na konkrétní situaci situaci v zemi, s ohledem na ozbrojený konflikt a velké množství zbraní bylo do Rwandy dodáváno neoficiálně, případně skrze tzv. neutrální země jako byl například Egypt, přičemž podobné transakce jistily francouzské banky – jmenovitě autor hovoří o Crédit Lyonnais (WALLIS 2006: 29-32). Ke stejným závěrům dochází také zpráva Human Rights Watch z roku 1994 – Arming Rwanda, která se zabývá rwandským vyzbrojováním. Zpráva identifikuje mimo Francii ještě Egypt a Jižní Afriku jako hlavní zdroje nákupu zbraní (Human Rights Watch 1994: 14-16)."