1.	Peter Burke: Francouzská revoluce v dějepisectví: Škola Annales (1929 – 1989)

1.1	Výpisky z knihy

1.2.1

„Starý režim“ v dějepisectví a jeho kritici

1.1.2

Zakladatelé: Lucien Febvre a Marc Bloch

1.1.3

Éra Fernanda Braudela

1.1.4

Třetí generace

1.1.5

Annales v globální perspektivě

2.	Georg G. Iggers: Dějepisectví ve 20. století: Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě

2.1	Výpisky z knihy

2.1.1

Úvod

2.1.2

Raná fáze: ustavení historie jako profesionální disciplíny

2.1.2.1

1. Klasický historismus jako vzor historického bádání

2.1.2.2

2. Krize klasického historismu

2.1.2.3

3. Německé hospodářské a sociální dějiny a počátky historické sociologie

2.1.2.4

4. Americká tradice sociálních dějin

2.1.3

Střední fáze: výzva sociálních věd

2.1.3.1

5. Francie: škola Annales

2.1.3.2

6. Kritická teorie a sociální dějiny: „Historická sociální věda“ ve Spolkové republice Německo

2.1.3.3

7. Marxistická historická věda: od historického materialismu ke kritické antropologii

2.1.4

Dějepisectví a postmoderní výzva

2.1.4.1

8. Lawrence Stone a „návrat vyprávění“

2.1.4.2

9. Od makrohistorie k mikrohistorii: dějiny všedního dne

2.1.4.3

10. „Lingvistický obrat“: konec historie jako vědecké disciplíny?

2.1.4.4

11. Z perspektivy devadesátých let

3.	Alain Corbin: Na stopě neznámému

4.	August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze české III./IV.

5.	Dušan Třeštík: Češi a dějiny v postmoderním očistci

6.	Jack Goody: Proměny rodiny v evropské historii. Historicko-antropologická esej

"Dušan Třeštík, Češi a dějiny v postmoderním očistci,
Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005, 341 str. (Recenze)

Češi a dějiny v postmoderním očistci jsou souborem nejen příspěvků, které byly publikovány v tisku v letech 1998 – 2004, ale také nikdy netištěných textů. Kniha je doplněna několika příležitostnými fejetony a dvěma rozhovory, které s Třeštíkem vedli Michal Komárek a Sylva Daníčková.
Třeštík očividně navazuje na svou dřívější knihu Mysliti dějiny z roku 1999 a v doslovu zdůrazňuje, že opět nejde o vědecká pojednání a tudíž nebylo nutné zůstávat vědecky zdrženlivým.
V úvodu autor osvětluje název své knihy. Evropa mu připadá jako očistec, zvláště po událostech dvacátého století. Třeštík má pocit, že žijeme v přelomové době, kterou přirovnává k časům nástupu osvícenství, kdy doba náboženských válek 16. a 17. století pohřbila víru člověka v Boha, zatímco osvícenci ji nahradili vírou v Pokrok. Tato idea pak vedla k dvěma světovým válkám a definitivně padla v 70. letech v souvislosti s ropnou krizí, kdy skončila průmyslová civilizace a započala civilizace informační.
Kniha Češi a dějiny v postmoderním očistci je rozčleněna do tří hlavních oddílů. V prvním, nazvaném Dějiny a dějepis, autor zkoumá, proč je důležité zabývat se minulostí, jak konstruovat dějiny a proč již není aktuální Pekařovo nebo Novotného pojetí dějin. Třeštík vysvětluje proměnu v chápání dějin, k níž došlo ve dvacátém století. Tvrdí, že historii nelze chápat jako objektivní odhalování minulosti, že historik si vždy vybírá jen některá fakta a řadí je do určitých souvislostí. Vytváří tak pouze obraz a je nucen přiznat subjektivitu.
Podstatnou se jeví i Třeštíkem nastíněná otázka omlouvání se za dějiny, která jako by se stala v poslední době moderní. Určitá společenství definují sebe sama skrze prohlašování společné viny, zatímco dříve se tak dělo na základě společného slavného vítězství. Co za touto změnou chápání stojí, není zcela zřejmé.
V druhém oddílu (My a Evropa) se Třeštík zamýšlí nad postavením českého národa v evropském kontextu a řeší aktuální problém významu Evropské unie. Třeštíkův názor na její současný stav je poměrně kritický. EU je (nejen) podle něj prozatím pouze pragmatickým svazkem, budovaným kvůli hospodářským cílům.
Třeštík se také vrací ke svému návrhu „vymýšlení národa“. Národ podle něj neexistuje sám o sobě, ale v podobě mýtu, vytvořeného Františkem Palackým, který vypráví o tom, odkud jsme přišli, kdo jsme a kam jdeme. Jenomže dnes už Palackého historická koncepce nefunguje...
Otázkou národa a jeho vymýšlení se zabývá i třetí oddíl knihy, nazvaný Několik svátečních kázání. Jde o texty psané k příležitosti jednotlivých státních svátků v roce. Třeštík zdůrazňuje důležitost chápání jejich významu a současně kritizuje tuto neznalost. Zdůrazňuje, že každý národ svátky potřebuje – jakožto manifestaci mýtu.
Celou knihou prostupuje několik základních Třeštíkových názorů, především pak ten, že dějiny nejsou totožné s minulostí. Od tohoto postřehu se odvíjí nit dalších myšlenek. Třeštík třeba opakovaně zdůrazňuje, že dnes se rozhoduje o podobě budoucího světa. Končí období moderny a svět newtonovské fyziky je dávno překonán - stejně jako již zmíněný osvícenský projekt Pokroku. Nastupuje proměnlivý svět chaosu. Ale i v něm budeme podle Třeštíka potřebovat mýty, s jejichž pomocí se budeme schopni orientovat ve světě kolem nás.
A právě to by měla být pro historiky výzva. Neměli by se stranit společnosti, ale naopak by jí měli pomoci nalézt sebe sama – ať už vlastním konstruováním dějin, tak vytvářením mýtů, které by národy a lidstvo vůbec posouvaly kupředu s vědomím určité sounáležitosti."

Část práce je psaná v odrážkách.