1.	Velká francouzská revoluce

2.	Nová myšlenková i umělecká epocha romantismu

3.	Znaky romantismu

4.	Anglický romantismus

4.1	George Gordon Byron

4.1.1

Childe Haroldova pouť

4.1.2

Džaur, Korzár, Lara

4.1.3

Manfred, Kain

4.1.4

Don Juan

4.2	Percy Bysshe Shelley

4.2.1

Odpoutaný Prometheus

4.2.2

Cenci

4.3	Walter Scott

4.3.1

Waverley

4.3.2

Srdce Edinburgu

4.3.3

Jezerní panna, Ivanhoe, Kenilworth

4.4	Jane Austenová

4.4.1

Pýcha a předsudek

5.	Francouzský romantismus

5.1	Francois Chateaubriand

5.1.1

Atala

5.2	Victor Hugo

5.2.1

Legenda věků

5.2.2

Zpěvy východu, Zpěvy soumraku

5.2.3

Chrám Matky boží v Paříži

5.2.4

Ubožáci

5.2.5

Devadesát tři

5.2.6

Dělníci moře

5.2.7

Cromwell

5.2.8

Ruy Blas

5.3

Stendhal

5.3.1

Červený a černý

5.3.2

Kartouza parmská

5.3.3

Lucien Leuwen

5.4	Alfred de Musset

5.4.1

Zpověď dítěte svého věku

5.5	George Sandová

5.6	Alexandre Dumas st.

5.6.1

Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo

5.7	Alexandre Dumas ml.

5.7.1

Dáma s kaméliemi

6.	Americká literatura

6.1	James Fenimore Cooper

6.2	Nathaniel Hawthorne

6.2.1

Šarlatové písmeno

6.3	Edgar Allan Poe

6.3.1

Zánik domu Usherů

6.3.2

Grotesky a arabesky

6.3.3

Vraždy v ulici Morgue

6.3.4

Jáma a kyvadlo

6.3.5

Zlatý brouk

6.3.6

Havran

6.4	Henry Logfellow

6.4.1

Píseň o Hiawathovi

7.	Německý romantismus

7.1

Novalis

7.1.1

Hymny noci

7.1.2

Heinrich von Offterdingen

7.2	Bratři Grimmové

7.2.1

Pohádky pro děti a celou rodinu

8.	Polský romantismus

8.1	Adam Mickiewicz

8.1.1

Balady a romance, Dziady

8.1.2

Konrád Wallenrod

9.	Ruský romantismus

9.1	Alexandr Sergejevič Puškin

9.1.1

O Kavkazském zajatci, Boris Godunov

9.1.2

O Cikánech

9.1.3

Poltava

9.1.3

Měděný jezdec

9.1.4

Evžen Oněgin

9.1.5

Kapitánská dcerka

9.1.6

Bělkinovy povídky

9.1.7

Piková dáma

9.2	Michail Jurjevič Lermontov

9.2.1

Démon

9.2.2

Hrdina naší doby

9.2.3

Maškaráda

9.3	Nikolaj Vasiljevič Gogol

10.	Romantismus v české literatuře

10.1	Karel Hynek Mácha

10.1.1

Básnická díla

10.1.2

Historická próza

10.1.2.1

Kat

10.1.3

Autobiografická próza

10.1.3.1

Marinka

10.1.3.2

Cikáni

10.1.4

Máj

10.1.4.1

Kompozice Máje

10.1.4.2

Jazykové prostředky Máje

10.2	Josef Kajetán Tyl

10.2.1

Novinářská činnost

10.2.2

Povídky historické

10.2.2.1

Dekret kutnohorský

10.2.3

Povídky ze současnosti

10.2.3.1

Rozervanec

10.2.3.2

Poslední Čech

10.2.4

Frašky

10.2.4.1

Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka

10.2.5

Hry ze současnosti

10.2.5.1

Paličova dcera

10.2.6

Hry báchorkovité

10.2.6.1

Strakonický dudák

10.2.7

Hry historické

10.2.7.1

Kutnohorští havíři

10.3	Karel Jaromír Erben

10.3.1

Činnost sběratelská

10.3.2

Činnost překladatelská

10.3.3

Činnost básnická

10.3.3.1

Kytice

"George Gordon BYRON
- Pocházel z aristokratické rodiny.
- Osudové pro něj bylo setkání s nevlastní sestrou, sblížil se s ní a měl s ní dceru, byla v té době provdaná za jiného muže
- Byron vstoupil i do politického života, ve Sněmovně lordů aktivně vystupoval na obranu dělníků v tkalcovnách, kteří byli odsouzeni k tvrdým trestům proto, že rozbíjeli stroje.
- Kvůli svým politickým názorům musel opustit Anglii, vydal se do Belgie, Švýcarska, za svou novou vlast si zvolil Itálii.
- V létě r. 1823 odjíždí do Řecka, aby podpořil protiturecké povstání. Snil o hrdinské smrti, ale zemřel dřív, než boje vypukly (asi na revmatickou horečku).

MEZI JEHO NEJVÝZNAMĚJŠÍ DÍLA PATŘÍ:
• Childe Haroldova pouť
- Rozsáhlý básnický cestopis.
- Tvoří ho líčení krajiny, památek, úvahové pasáže.
- Sjednocujícím prvkem je ústřední postava, aristokrat nespokojený s poměry ve své vlasti i se svým dosavadním způsobem života.
- Je to individualisticky pojatý hrdina trpící světobolem a osamoceně bojující proti tyranii (byronismus). Mnohé z toho, co viděl, ho okouzlilo, ale dokáže se i kriticky dívat na poměry navštívených zemí. Zaujalo ho Řecko, jehož slavná minulost kontrastuje s úpadkem a nesvobodou způsobenými tureckou nadvládou.
- Později napsal volné pokračování, titulní postava ztrácí význam, epos se mění v proud úvah.

DALŠÍ TVORBA
• Džaur, Korzár, Lara - veršované lyricko -epické povídky
- Objevují se v nich typické byronské motivy: touha po volnosti,svobodě, lásce, postava vzdorného, pyšného a rozervaného hrdiny.
- Exotika, spojení milostných a dobrodružných prvků zaručovaly povídkám čtenářskou přitažlivost.
• Manfred, Kain (veršovaná dramata)
• Don Juan (Satirický epos)
- představuje umělecký vrchol nového proudu Byronovy tvorby, pro nějž je příznačná uvolněnost, realismus.
- Staré téma zpracoval básník po svém. Jeho Don Juan je mladíček, ani ne tak svádějící jako sváděný. Z domova musí uprchnout kvůli vztahu ke starší vdané ženě. Po ztroskotání se stane milencem pirátovy dcery, je prodán do otroctví a ocitá se v harému. Později se ho zmocňuje carevna Kateřina. Jako její emisar se dostane do Anglie, okouzluje tamější dámy, ale také se poprvé zamiluje.
- Dílo zůstalo nedokončeno.
- Odsuzuje společenské pokrytectví, ale i diktátorské režimy a válečné praktiky.

Byronská povídka = povídka lyricko-epická, děj je zatlačen do pozadí, autor klade důraz na pocity a myšlenky hrdiny. Hrdinou bývá člověk, který se bouří proti společnosti."

Práce je psaná v odrážkách. Část textu týkající se Karla Hynka Máchy a Karla Jaromíra Erbena je shodna jako u práce Vrcholná díla naší obrozenecké poezie.