1.	Vlivy na tvorbu

2.	Směry v tehdejší poezii

3.	Proudy v tehdejší poezii

4.

Poetismus

4.1	Tematická stránka poetického textu

4.2	Formální stránka poetického textu

4.3	Vývoj poetismu

4.4	Vítězslav Nezval

4.4.1

Podivuhodný kouzelník

4.4.2

Akrobat

4.4.3

Edison

5.	Surrealismus

5.1	Znaky tohoto směru

6.

Dadaismus

7.	Poezie prostoty a srdce

8.	Proletářská poezie

8.1	Znaky proletářské poezie

8.2	Jiří Wolker

8.2.1

Host do domu

8.2.2

Těžká hodina

8.2.3

Básně z období nemoci

8.2.4

Pohádky

6.3	Josef Hora

8.3.1

Období civilizační a vitalistické poezie

8.3.2

Období proletářské poezie

8.3.3

Období intimní lyriky

8.4	Stanislav Kostka Neumann

8.4.1

Proletářská poezie

8.5	Jaroslav Seifert

8.5.1

Proletářská poezie

8.5.1.1

Město v slzách

8.5.1.2

Samá láska

8.5.2

Čistě lyrická díla

8.6	Konstantin Biebel

9.	Přechod mezi poezií prostoty a srdce a poezií proletářskou

9.1	Svatý kopeček

10.	Poezie vnitřního světa = poezie mimo směry

10.1	František Halas

10.1.1

Torzo naděje

10.2	Vladimír Holan

10.3	Vilém Závada

11.	Poezie času a ticha

12.	Poezie spirituální a náboženská

12.1	František Hrubín

12.2	Bohuslav Reynek

12.3	Jan Zahradníček

13.	Poezie, která reaguje na válku ve Španělsku

14.	Poezie národního ohrožení

15.	Skupina 42

15.1	Ivan Blatný

15.2	Jiří Kolár

15.3	Josef Kainar

"Znaky proletářské poezie:
1. revolučnost
2. kolektivismus
3. optimismus
4. přístupnost

-> tuto poezii rozvíjejí především:
S. K. Neumann – zdůrazňuje třídní aspekty a nutnost ideologického boje
Jiří Wolker – chce uměním bojovat o zlidštění světa
Josef Hora, Jindřich Hořejší – chápou revoluci jako naplnění představ o spravedlnosti
Jaroslav Seifert a Konstantin Biebl - chápou revoluci jako slavnost chudých

-> programy proletářské poezie směřují od individuální výlučnosti ke kolektivismu
-> umělecký svaz Devětsil se hlásí ke komunismu a ohlašuje vznik proletářského umění
-> umělci měli poukazovat na sociální nespravedlnosti a připravovat revoluci, a níž přijde nový svět

-> významnými představiteli této poezie byli:
• Jiří WOLKER
- měl blízké přátelství s Vítězslavem Nezvalem a Antonínem Matějem Píšou = teoretikem proletářského umění
- psal poezii, prózu, divadelní hry, programové i teoretické stati -> ve studii Proletářské umění (1922, společně s Karlem Teigem) formuloval základní východiska tohoto směru
- už při vydávání školního časopisu se projevovalo Wolkerovo nadání literární, ale i výtvarné
- jeho rané verše byly poznamenány vlivem dekadence, ovlivnil ho především Baudelaire, Verlaine, K. Hlaváček
- ve svých verších zachycuje radost i zklamání z lásky, objevují se i pocity únavy, touhy po smrti, konec války přináší zvrat v jeho tvorbě
-> básnická prvotina Host do domu - při volbě názvu byl inspirován příslovím „Host do domu, Bůh do domu“. V mnoha básních nejde jen o křesťanskou symboliku, ale o nazírání světa v křesťanském duchu. V prvním oddíle sbírky využívá řady autobiografických momentů, vytváří obraz chlapce a jeho seznamování se světem. Verše vyjadřují důvěru v život, optimismus, blízký vztah k nejobyčejnějším věcem obklopujícím člověka, lásku až naivní (báseň Poštovní schránka). Druhý oddíl si všímá bídy a utrpení, přináší poezii solidarity a vzpoury. Poslední oddíl touhou po harmonii připomíná oddíl první, ale chybí výrazná dětská stylizace. Básník se vyznává z lásky k tomuto světu. Smrt chápe jako přirozenou součást života. K této sbírce byla připojena báseň Svatý Kopeček, byl ovlivněn Apollinairovým Pásmem. Název zvolil podle místa poblíž Olomouce, kde žili jeho prarodiče. Navštěvuje nemocnou babičku, vzpomíná na kamarády. Jednotlivé prvky spojuje jako ústřední myšlenka úsilí o společenskou spravedlnost."

Práce je psaná převážně v odrážkách.