1.

Úvod

2.	Semiprezidentský systém

2.1	Charakteristika semiprezidentského systému

2.2	Postavení prezidenta

2.3	Francouzský ústavní systém

2.4	Vláda v Ruské federaci

2.5	Výhody a nevýhody semiprezidentského systému

3.

Závěr

"Semiprezidentský systém

Historie nás měla možnost poučit o efektivitě jednotlivých politických systémů a ty nejvyspělejší současné státy dovedla až k zastupitelské demokracii. Názory na vhodnost tohoto systému se mohou lišit, nicméně v civilizovaných státech převažuje představa, že zastupitelská demokracie je minimálně prozatím vrcholným uspořádáním společnosti. Proto se hned nabízí otázka, který z typů zastupitelské demokracie je tím nejlepším? Odpovědět by bylo notně komplikované, každý systém má své mouchy, a proto jsem si vybrala poloprezidentský systém, který by ideálně (a značně nereálně) měl spojovat výhody parlamentního a prezidentského systému a přenést se přes jejich zápory.
Semiprezidentský systém je založen na duálním pojetí státní autority, respektive na bázi sdílené výkonné moci. Tedy přímo volený prezident, disponující významnými pravomocemi, sdílí výkonnou moc s premiérem, jehož vláda se zpravidla opírá o parlament. Ustavení této formy vlády vždy naráželo na problémy ohledně institucionálních prostředků stabilizace zákonodárné a výkonné moci, které zde zpravidla nejsou vyváženy a vliv každé z nich osciluje v rámci vládnoucí složky státu. Tyto problémy často vznikly v souvislosti s poválečnou snahou překonat tendenci k labilitě vlády v parlamentním ústavním systému, v jejímž důsledku byly vytvářeny nové instituce, popř. modifikovány pravomoci již existujících institucí. K obdobnému vývoji docházelo i po roce ´89, kdy se takto transformovaly některé postkomunistické země, např. Litva. Ovšem samotná přímá volba prezidenta neurčuje prezidentský nebo poloprezidentský systém, takže ačkoli z bývalých zemí Železné opony snad jen v České republice a Maďarsku funguje nepřímá volba prezidenta, nelze zbylé země takto vždy označit.
Prve zmíněný vývoj po druhé světové válce je snadno demonstrovatelný například na dnes platné francouzské ústavě z r. 1958, jejíž přijetí je spjato s nástupem de Gaulla do funkce prezidenta republiky. Postavení prezidenta je tu posíleno jeho - pro semiprezidentský systém vlády klasickou - přímou volbou. Prezident ústavně nabyl větších pravomocí a zákonodárná moc byla omezena. To se projevuje zejména širokou pravomocí prezidenta rozpustit Parlament, popř. omezit jeho legislativu. Oproti České republice disponuje francouzský ústavní systém možností referenda, které opět rozšiřuje pravomoci prezidenta, neboť může na návrh buďto vlády, nebo společný návrh obou sněmoven předložit k referendu značně obsáhlý okruh návrhů zákonů. Jeden člověk tak dostává do rukou poměrně rozsáhlou moc nad státem, zesílenou zvláštním rozdělením kompetencí, které obvykle spadají pod zákonodárnou moc a zde je Parlament sdílí s Ministerskou radou pod patronátem právě prezidenta. Na druhou stranu si francouzský ústavní systém podržuje kvalitu parlamentní formy vlády tím, že je zachována pravomoc parlamentu vyslovit vládě nedůvěru a tak si vynutit její demisi."

Seminární práce z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně pro předmět Komparace politických systémů.