1.

Úvod

2.	Veřejný sektor a veřejný rozpočet

2.1	Veřejný sektor

2.1.1

Důvody existence veřejného sektoru

2.1.2

Poslání a úkoly veřejného sektoru

2.2	Veřejný rozpočet

2.2.1

Rozpočtová soustava, skladba a metodiky

2.2.2

Rozpočtové zásady a rozpočtový proces

2.3	Veřejný deficit a dluh

3.	Rozpočet ČR

3.1	Rozpočtový deficit

3.2	Veřejný dluh

3.3	Příjmová a výdajová strana státního rozpočtu

3.3.1

Veřejné příjmy

3.3.2

Veřejné výdaje

4.

Závěr

5.	Literatura

6.

Přílohy

"2.2. Veřejný rozpočet

Hospodaření vlády s veřejnými financemi se uskutečňuje v rámci rozpočtové soustavy, ve které hraje klíčovou roli právě státní rozpočet. Prostřednictvím státního rozpočtu plní veřejné finance své hlavní tři funkce:
- funkce alokační – prostřednictvím této funkce stát alokuje zdroje do produkce různých sociálních služeb netržního či tržního charakteru.
- funkce distribuční – je spojena s přerozdělováním části hrubého národního produktu.
- funkce stabilizační – veřejné finance bývají používány také k zajištění vysoké úrovně zaměstnanosti, stability cenové hladiny, ekonomického růstu či vyrovnanosti platební bilance. (Strecková, 1998, s. 78 – 79)

2.2.1 Rozpočtová soustava, skladba a metodiky
Základním nástrojem veřejných financí je soustava veřejných rozpočtů (včetně rozpočtových vztahů fungujících uvnitř této soustavy) a instituce, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci této soustavy. Rozsah rozpočtové soustavy je závislý na politickém a územním uspořádání státu, na velikosti státního útvaru a na tradicích.

Do soustavy veřejných rozpočtů obvykle patří - státní rozpočet, rozpočty nějakého typu vyššího územně správního celku, místní (municipální) rozpočty. V širším pojetí do této soustavy také patří rozpočty organizací, které jsou financovány z některého typu veřejných rozpočtů a rozpočty státních fondů (pokud jsou vytvářeny). Jedná se o účelově vymezené fondy, do kterých plynou speciální příjmy a ze kterých jsou financovány speciální výdaje. Každý prvek rozpočtové soustavy má svoji relativní samostatnost, která je dána tím, že má svoji příjmovou základnu. Mezi jednotlivými rozpočty však existují vazby v podobě přesunů. Obvykle se jedná o přesuny z vyššího rozpočtu do nižšího.

Skladba veřejných financí je stanovena vyhláškou Ministerstva financí o rozpočtové skladbě , kterou se stanoví rozpočtová skladba jako jednotné třídění příjmů a výdajů, které se uplatňuje v rozpočtech, při sledování plnění státního rozpočtu, rozpočtech státních fondů a dalších dle § 1 uvedené vyhlášky. Rozpočtová skladba třídí příjmy a výdaje z hlediska odpovědnostního, druhového, odvětvového a konsolidačního. Roztřídění příjmů a výdajů v rozpočtu na rok 2010 z hlediska odpovědnostního, tj. podle správců kapitol, je uvedeno v příloze č. 1 této práce.

Existují dva základní způsoby vykazování vládního dluhu a deficitu (sledování příjmů a výdajů státního rozpočtu). Jedním způsobem je metodika Mezinárodního měnového fondu (GFS 1986, resp. GFS 2001), která je postavena na bázi peněžních toků, tedy veškeré operace jsou sledovány na hotovostním principu, tj. v okamžiku, kdy je příjem nebo výdaj realizován. Druhá metodika Eurostatu ESA 95 je relevantní pro výpočet maastrichtských konvergenčních kritérií vládního deficitu a dluhu. Tato metodika pracuje s daty na aktuálním principu, tzn., že operace daného roku jsou zachycovány tehdy, když se ekonomická hodnota vytváří nebo zaniká a také tehdy, když se pohledávky a závazky snižují bez ohledu na peněžní realizaci. Neexistuje zde přímá vazba na příjmy. Nová metodologie GFS 2001 se svojí podstatou již blíží metodice Eurostatu ESA 95 a na rozdíl od systému GFS 1986, který pracuje s daty pouze na pokladní bázi, zachycuje nová metodologie účetní operace rovněž i na akruální bázi. Tvoří ucelený koncepční a účetní rámec, poskytuje relevantní údaje pro analytickou činnost a následně pro hodnocení či případné změny fiskální politiky."

Délka čistého textu bez tabulek, grafů, příloh a poznámek pod čarou je cca 14 stran.