1.	Evropská unie

1.1	Historický exkurz

1.2	Právní rámec fungování

2.	Ekonomika EU

2.1	Společný trh

2.2	Měnová unie

2.3	Společná obchodní politika

3.	EU a její postavení ve světovém obchodě

3.1

EU a WTO

3.2	Bilaterální obchodní vztahy

3.2.1

Preferenční obchodní dohody

3.2.2

Dohody a jiné úpravy pro poskytování jednostranných preferencí

3.2.3

Regionální iniciativy

3.2.4

Ostatní bilaterální vztahy

3.3	Význam EU pro světový obchod

4.	Obchodní partneři EU

4.1	Evropský statistický úřad

4.2	Obchody se zbožím

4.3	Zbožová struktura

4.4	Současné obchodní vztahy

"3.2.1. Preferenční obchodní dohody
Asi nejvýznamnějším ekonomickým vztahem v této kategorii je vztah EU s Evropským sdružením volného obchodu (ESVO). Jsou založeny na dohodách o volném obchodu mezi EU a jednotlivými členy ESVO, sjednaných na počátku 70. let, a jako vztahy mezi geograficky a historicky nejbližšími partnery jsou velmi specifické, neboť jako regionální obchodní ujednání mají sice povahu vnějších vztahů, nicméně po vzniku Evropského hospodářského prostoru (EHP/EEA) markantně zasahují do politiky jednotného vnitřního trhu EU.
Do této kategorie patří např. Asociační dohoda s Tureckem, směřující k vytvoření celní unie, dále pak stabilizační a asociační dohody s Makedonií, Chorvatskem či Albánií, nebo Euro – středozemní asociační dohody.
Dvoustranné vztahy mezi EU a Švýcarskem, které je čtvrtým největším obchodním partnerem EU s podílem 6,4 % (viz. tab. č. 1), jsou založeny dohodou o volném obchodu z roku 1972 a bilaterálními dohodami o spolupráci v sedmi sektorech. Sektorové dohody se týkají volného pohybu osob, letecké a pozemní dopravy, vědecké a technologické spolupráce, zemědělství, posuzování shody a veřejných zakázek.
EU vyvíjí úsilí také o liberalizaci svých obchodních vztahů se zeměmi Latinské Ameriky. S některými z nich sjednala nebo vyjednává dohody o volném obchodu či dokonce asociační dohodu, jako například Dohodu o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci s Mexikem, Asociační dohodu s Chile nebo mezi EU a Společným trhem Jihu (Southern Common Market/MERCOSUR = Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay).
V roce 1988 byla uzavřena Dohoda o spolupráci s Radou pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC/Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty), která později transformovala v Dohodu o volném obchodě.

3.2.2. Dohody a jiné úpravy pro poskytování jednostranných preferencí
Do této oblasti řadíme především vztahy se zámořskými zeměmi a územími (OCT), které jsou na základě Smlouvy o ES přidruženy ke Společenství. Zvláštní postavení zde má Dohoda o partnerství se zeměmi skupiny ACP (Afriky, Karibiku a Tichomoří). Vybraným méně rozvinutým zemím (143 nezávislých zemí a 36 závislých zemí a území) pak EU poskytuje zvýhodněný obchodní režim pomocí Všeobecného systému preferencí (GSP).

3.2.3. Regionální iniciativy
Vzhledem ke své geografické a demografické velikosti a svému hospodářskému, politickému a kulturnímu významu je rozhodujícím partnerem EU Asie. Obchodní vztahy mezi EU a Asií proto významně podporuje hospodářský pilíř Setkání Asie-Evropa (ASEM) založené v roce 1996. V roce 1999 bylo summitem v Riu založeno Partnerství EU s Latinskou Amerikou a Karibikem, které se stalo platformou nejen pro řešení politických a ekonomicko-sociálních problémů, ale i pro jednání s třetími zeměmi a seskupeními.

3.2.4. Ostatní bilaterální vztahy
Nepreferenční zacházení výlučně v režimu doložky nejvyšších výhod EU uplatňuje pouze na dovoz z devíti členských zemí WTO, patřících k vyspělým ekonomikám světa: USA, Austrálie, Kanady, Japonska, Nového Zélandu, Hong-kongu/ČLR, Taiwanu, Korejské republiky a Singapuru. Spadají sem ale i Dohody o partnerství a spolupráci s Ruskem a ostatními státy SNS, tedy řadou následnických států SSSR, nebo například Dohoda třetí generace o spolupráci s Indií a Pákistánem či Dohoda mezi vládou Vietnamu a ES.
Obecně lze konstatovat, že smluvní obchodní politika zahrnuje veškerá smluvní ujednání EU se třetími zeměmi o dovozu a vývozu zboží. Tato ujednání se mohou týkat jednotlivých zemí či jejich seskupení nebo regionů, mohou mít však také globální dimenzi, jako je tomu v případě Světové obchodní organizace."

Práce obsahuje množství tabulek a grafů. Rozsah čistého textu je cca 8 stran. Část práce je totožná s Analýza vývoje a hospodářsko–politických souvislostí v oblasti životního prostředí, srovnání České republiky a Řecka - jedná se o kapitoly 1., 1.1, 1.2 a 4.1.