1.	Obnovitelné a neobnovitelné zdroje

2.	Problém spalování (skládkování X spalování)

3.	Princip a cíle spalování odpadů

4.	Proces spalování

4.1	Příklad schématu spalovny komunálního tuhého odpadu

5.	Energetické využití

6.	Emise a znečištění

7.	Spalovna Malešice

8.

Závěr

9.	Použitá literatura

"PRINCIP A CÍLE SPALOVÁNÍ ODPADŮ

Spalování se používá jako metoda zpracování pro velmi široký okruh odpadů. Spalování samo o sobě je obecně pouze jednou částí komplexního systému zpracování odpadů, který vesměs slouží úhrnnému nakládání se širokým okruhem odpadů produkovaných ve společnosti.
Odvětví spalování odpadů prošlo v průběhu posledních 10-15 let rychlým technologickým vývojem. Jednorázový proces vývoje v odvětví pokračuje vyvíjením technologií, které omezují náklady při současném udržení nebo zlepšení stávající úrovně dopadů na životní prostředí.
Cíl spalování odpadů je upravovat odpady tak, aby se snížil jejich objem a nebezpečnost a současně byly zachyceny (a tím koncentrovány) nebo zneškodněny potenciálně škodlivé látky, které se uvolňují nebo mohou uvolnit během spalování. Prostřednictvím spalovacích procesů lze též umožnit využití energie, nerostných či chemických látek obsažených v odpadu. V zásadě je spalování odpadu oxidací hořlavých materiálů v něm obsažených, při kterém vznikají spaliny, které obsahují převážnou část energie k tepelnému využití.

obrázek

Organické látky v odpadu budou hořet, pokud dosáhnou nezbytnou teplotu vznícení a
dostanou se do kontaktu s kyslíkem. Skutečný proces hoření proběhne v plynné fázi ve zlomku sekundy a současně se uvolňuje energie. Je–li dostačující výhřevnost odpadu i množství přiváděného kyslíku, může dojít k tepelné řetězové reakci a samospalování, tzn. že
nenastane potřeba přídavku jiných paliv.
Aby bylo dosaženo dobrého vyhoření spalovacích plynů, je stanovena legislativně
minimální spalovací teplota v plynné fázi 850 ºC (1 100 ºC pro některé nebezpečné odpady) a minimální doba zdržení spalin od dosažení této teploty po dobu dvou sekund za posledním přívodem spalovacího vzduchu (Směrnice 2000/76/ES a předchozí legislativa).

PROCES SPALOVÁNÍ

obrázek

- Bunkr SKO – Shromažďování odpadů. Jeřábník průběžně míchá (homogenizuje) odpady tak, aby byly připraveny pro spalování
- Jeřábem jsou odpady přenášeny do vstupní násypky roštového ohniště.
- Ohniště/kotel – V ohništi probíhá proces spalování odpadu při teplotách 850 – 1100°C. V kotli předávají spaliny své teplo vodě a je tak vyráběna pára. Na vhodném místě kotle je do spalin dávkován redukční prostředek, který umožní přeměnu oxidů dusíku na molekulární dusík, který je přirozenou součástí našeho ovzduší.
- Pára je z kotle přiváděna do turbogenerátoru, kde je vyráběna elektřina.
- Po opuštění turbogenerátoru je pára přiváděna do technologických procesů nebo do soustavy zásobování teplem, kde je její energie zpravidla převedena do vody vytápějící obytné zástavby.
- Škvára z vyhořelých odpadů je z roštového ohniště dopravována do bunkru škváry. Do bunkru škváry je rovněž přiváděn vypraný popílek, zbavený solí a těžkých kovů. Následuje separace železných kovů a barevných kovů. Po jejich vytřídění se škvára odváží buď na skládku, nebo k dalšímu využití.
- Po opuštění kotle jsou spaliny přiváděny do filtrační jednotky (např. elektroodlučovač neboli elektrofiltr), kde jsou zbaveny popílku – tzv. tuhého úletu."

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní, Ústav strojírenské technologie, Ekologie výrobních procesů.
Většina kapitoly "Proces spalování" je doslovně opsána z internetu.
Práce obsahuje několik obrázků a schémat. Rozsah čistého textu je cca 5 stran.