1.

Plánování

2.	Plánovací proces

2.1	Sběr informací

2.2	Vypracování různých alternativních plánů

2.3	Plánování vize podniku

2.4	Strategické plánování

2.5	Operativní plánování

2.6	Plánování výsledků a likvidity

2.7	Retrográdní plánování

2.8	Progresivní plánování

2.9	Protisměrné plánování

3.	Strategické plánování

3.1	Strategické oblasti

3.2	Nástroje pro určování strategických oblastí a výběr strategií

3.2.1

Analýza zkušenostních křivek

3.2.2

Životní cyklus výrobku

3.2.3

Analýza portfolia

3.3	Dojné krávy

3.4

Hvězdy

3.5

Otazníky

3.6	Problémové výrobky (psi)

3.7	Program PIMS

3.8	Par-Report

3.9	Strategy Analysis Report

3.10	Optimum Strategy Report

3.11	Report on „Look-Alikes“

4.	Souvislost mezi strategickým a operativním plánováním

5.	Nejistota jako základní problém plánování

6.	Pojem rozhodnutí

7.	Rozhodovací pole

7.1	Možnosti jednání

7.2	Podmínky okolí

7.3

Výsledky

7.3.1

Hodnocení možných výsledků

“Rozhodovací pole

Možnosti jednání

Má-li rozhodovatel dospět k určitému závěru, musí mít k dispozici větší počet možností pro jednání. Souhrn těchto možností se označuje jako akční prostor nebo rozhodovací pole. Přitom není podstatné, zda v pozorovaných akcích jde o jednotlivá opatření nebo jde jejich celý soubor. Akce může vyplývat z kombinace různých parametrů akce - jednotlivých proměnných případně okruhů jednání, které se na úrovni určené rozhodovatelem skládají do jedné akce.

Podmínky okolí

Rozhodovatel může vybírat z různých možností jednání pouze tehdy, má-li informace ze svého okolí, které ovlivňuje výsledek jednání, nemůže však být rozhodovatelem ovlivněno (př. zákonné předpisy, konjunkturní předpisy nebo ceny surovin). Každá možná konstelace podmínek okolí se označuje jako stav, množství všech možných stavů okolí se nazývá stavový prostor.
Aby se získal základ pro určení stavového prostoru, je nezbytný informační systém. Můžeme rozlišovat mezi úplným nebo neúplným informačním systémem, podle pravděpodobnosti vzniku určitých stavů okolí. Při úplném inf. systému je rozhodovateli známo množství stavů okolí a kromě toho může každému stavu okolí přiřadit pravděpodobnost 1 nebo 0, takže ví, jaká situace v okolí s jistotou nastane. Při neúplném inf. systému je možné a) rozhodování za rizika - tato konstelace vzniká tehdy, je-li známo množství stavů okolí, jejichž pravděpodobnost vzniku leží mezi 0 a1. To, že nastane určitá situace okolí, může být zohledněno určitou sazbou pravděpodobnosti.
b) rozhodování za nejistoty - také při této konstelaci je sice známo množství stavů okolí, ale nelze jim přiřadit pravděpodobnostní funkci.

Výsledky

Jakmile rozhodovatel analyzoval možnosti jednání a podmínky okolí, shrnuje v následujícím kroku výsledky jednání do výsledkové funkce. Jelikož výsledek nemusí obsahovat pouze jediný druh výsledku, ale i více druhů výsledku (případ, kdy se sleduje více cílů), znázorňuje se výsledková fce do výsledkové matice.
Tyto výsledky vznikají nezávisle na existujících informacích, vypovídají pouze o tom, že se za předpokladu určitého jednání a při existenci určitého stavu okolí docílí určitý výsledek.

Hodnocení možných výsledků

Výsledková funkce popř. výsledková matice je východiskem pro rozhodnutí. Pod rozhodnutím se rozumí výběr jedné alternativy ve vztahu k cíli.
Cílový systém stanoví rozhodovatel jednak na základě sledovaných cílových veličin, jednak vymezením charakteristických znaků. Druhy výsledků, jimž neodpovídá žádná cílová veličina, nejsou vzaty v úvahu při hodnocení výsledků, které obsahuje výsledková matice.
Na základě cílového systému rozhodovatele se převádí výsledková matice na rozhodovací matici (protože výsledky výsledkové matice mají různé znaky  musí se převést na stejného jmenovatele). Přitom rozhodovatel přiřazuje výsledkům reálná čísla, která udávají užitek.
Rozhodovací matice, která z toho vyplývá, se dá vytvořit analogicky jako výsledková matice. Zde se používají místo neoceněných výsledků hodnoty užitečnosti."