1.

Úvod

2.	Výchozí podmínky Československa

2.1	Základní pilíře transformace ekonomiky

2.1.1

Rychlá a masivní privatizace

2.1.2

Cenová liberalizace

2.1.3

Liberalizace vnějších ekonomických vztahů

2.1.4

Obnovení a udržení makroekonomické rovnováhy

2.1.5

Udržení sociálního míru

3.	Změny chování ekonomických subjektů v průběhu transformace: domácnosti

“1.2. Základní pilíře transformace ekonomiky

Strategie přechodu z centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku vede ze zhodnocení výchozího stavu transformujících se ekonomik a založené na následujících zásadách:

1. Rychlá a masivní privatizace:

Ve všech transformujících se ekonomik je privatizace jednou z hlavních priorit. Přesun ze státního vlastnictví do soukromých rukou je nezbytný, má-li vzniknout tržní ekonomika. V Československu počátkem 90.let šlo o velmi rychlou privatizaci a byla snaha zprivatizovat co možná nejvíce sektoru. Velkou překážkou nejen v Československu ale i v dalších zemích Střední Evropy byl nedostatek kapitálu. Domácí kapitál byl nedostatečný a neočekával se ani velký příliv kapitálu (aspoň v takovém množství jakého ho bylo potřeba) ze zahraničí. Z tohoto důvodu došlo k neobvyklé až originální kuponové privatizaci. Předností kuponové privatizace byla její rychlost. Na jednu stranu řeší nedostatek domácího kapitálu a ten který existuje byl použit pro vznik nových soukromých podniků. Zároveň kuponová privatizace nevyžadovala žádné komplikované ocenění stávajícího majetku (vycházelo se z knižní hodnoty a reálné ocenění se projevilo až se akcie začali prodávat na trhu cenných papírů). Dalším kladem kuponové privatizace byla obrovská podpora mezi obyvatelstvem i díky velké mediální kampaně na její podporu. Pochopitelně tato privatizace měla i své zápory a rizika. Tím nejviditelnějším rizikem bylo, že by se tento proces nezvládl a ztratil by podporu obyvatelstva. Zpočátku však tento problém nebyl akutní a aktuální. Jedinou otázkou tak zůstalo, do jaké míry kuponová privatizace dovolí vlastníkům akcií reálnou kontrolu nad vedením privatizovaných podniků. Nakonec ale díky koncentraci kuponů do rukou desítkám silných investičních privatizačních fondů se překonala i tato slabina. Nedostatek kvalifikovaného managementu je totiž problémem obecným a nezávislým na konkrétním způsobu privatizace.

2. Cenová liberalizace

Pro fungování plnohodnotného trhu a pro vytvoření podmínek pro efektivní alokaci výrobních zdrojů je cenová liberalizace dalším nezbytným opatřením. Jak ukázaly pokusy o postupné změny z jiných zemí, hlavně Polska a Maďarska, ty vyvolaly jen pokračování a prohloubení disproporcí. Cenové deformace vyžadují nové subvence, ty znamenají zásahy vlády do ekonomiky a tím se okruh uzavírá. Cenovou liberalizací se odstraňují nadmíru velké zásahy vlády do ekonomiky nástroji, které nejsou tržně konformní. Cenová liberalizace vede ke změnám ve struktuře spotřeby a k posunům poptávky po skupinách zboží a služeb. To v první etapě vede k přebytku nabídky a ceny reagují mnohem rychleji než množství výroby nebo nabídka služeb. Po liberalizaci cen ekonomika přechází z nadbytečné poptávky do režimu přebytečné nabídky i se všemi původními jevy : nadvýrobou, přebytečnými zásobami, bankroty a nezaměstnaností"

Obsahuje tabulku.