1.	Autoři jednotlivých příspěvků

2.	Krejčí, Jaroslav: Klíčový problém ve vývojové perspektivě

2.1	Dělba práce mezi ženami a muži

2.2	Žena v bájesloví

2.3	Diskriminace žen

2.4	Pohřešování žen

3.	Krejčí, Jaroslav: Žena mezi tradicí a trhem

3.1	Globalizace versus zachování kulturních tradic

3.2	Prosazování lidských práv

4.	Pavlík, Zdeněk: Role ženy v populačním vývoji

4.1	Emancipace žen

4.2	Významná úloha ženy před 200 tisíci lety

4.3	Postavení ženy v době římské

4.4	Žena v osvícenství a renesanci

4.5	Postavení ženy a demokratická revoluce

5.	Neudorflová, Marie. L.: Několik poznámek k ženské otázce

5.1	Názory Tomáše Garrigue Masaryka

5.2	Rozdílnost postavení ženy v období tzv. První republiky a dnes

5.3	Jak si uchovat rovnoprávné postavení s muži

6.	Malínská, Jana: Česká žena 1860 - 1914

6.1	Karolína Světlá

6.2	Eliška Krásnohorská

6.3	Vznik dívčích škol

7.	Bahenská, Marie: Povolání žena

7.1	Vzdělávání žen v druhé polovině 20. století

7.2	Přístup ke vzdělaným ženám

7.3	Výše platů žen

8.

Závěr

"Role ženy v populačním vývoji

Zdeněk Pavlík

Úvodem pojednává o významu rolí žen a mužů v rozvoji jednotlivce i společnosti, které jsou v čase , kulturách a u různých civilizací proměnlivé. Jedná se o rozvoj např. přírodní krajiny, systému osídlení, jazyka atd. Nad tento rozvoj je vytyčováno téma emancipace žen.
Další zmínka je o rozvoji živočišné říše s objevením africké Evy před 200 tis. lety jako společného předka lidstva. Tímto objevem bylo zjištěno, že úloha ženy byla již v počátku lidstva velmi významná. Porovnána je zde doba kamenná s dnešními kmeny a domorodci např. v Austrálii, Africe. Žádné z těchto kmenů a domorodců dle autora nežijí v úplné izolaci, a proto je nemůžeme použít jako představu života lidí před stovkami tisíc let.
V těchto dobách měli jedinci své tlupy, ve kterých byla pevná hierarchie, založená na dělbě práce k zajištění přežití celku. Dělba práce je určena dle fyzických a duševních schopností jedinců. V této době bylo postavení žen ve společnosti rovnocenné.
Dlouhým hominizačním procesem se měnily vzájemné vztahy mezi ženami a muži. Společenským rozvojem dochází ke vzniku ideologických koncepcí (naboženství). V historii byly dvě fáze, které procházely dlouhým vývojem. První měla cíl opatření potravy a druhá zakládání měst a vytváření společenské organizace.
Proč v této době začalo docházet ke značné preferenci mužů se můžeme pouze domnívat. Autor zde popisuje některé možné důvody, jako např. vojenské využití nebo zabezpečení území. S rozvojem řemesel a manufaktury před průmyslovou revolucí dochází k úpadku zemědělství, a to zejména v zemích antického Řecka, kde obyvatelstvo dosáhlo určitého stupně intelektuálního rozvoje. V těchto oblastech jsou základy europidní civilizace. Je zde zmínka o Antické společnosti, kde je na nejnižším slupni společenského žebříčku otrok – bez práv. Zajímavý je Aristotelům názor na otroky: „jedni jsou v otroctví narozeni, jsou to lidé, kteří již od přirozenosti jsou uzpůsobeni k otroctví, neboť nemají vlastního rozumu, druzí byli do otroctví prodáni a musí otročit“.(str. 32) Postavení žen se v této době přirovnávalo k otrokům.
Během druhého tisíciletí zůstává postavení žen ve společnosti v podstatě stejné. Dochází k upevňování ideologické koncepce na andragogickém základě, k revolučním změnám a migraci do měst. V době osvícenství a renesance, kde hrálo roli zavedení povinné školní docházky, se ženy emancipují. Následuje demokratická revoluce, kde se výrazně zvýšil počet obyvatel v Evropě. V tomto období dochází ke snížení porodnosti, a tím ke zlepšení postavení žen ve společnosti.
Závěrem autor uvádí, že společenské postavení žen v populačním vývoji vyspělých zemí je díky plánovanému rodičovství srovnatelné, ale v některých stránkách se projevuje rozdílně.

Několik poznámek k širším souvislostem tzv. ženské otázky

Marie L. Neudorflová

Úvodem souhlasí s názory profesora Krejčího na dříve řečené a dále je rozvádí o další odborné vědecké výsledky o kořenech civilizací. Upřesňuje některé názory na postavení žen a mužů ve společnosti a upozorňuje na to, že je komplikované přesně definovat skutečnou rovnost pohlaví. Částí textu nás informuje o názorech T. G. Masaryka, který byl zastáncem ženských práv a angažoval se v přednáškách, kde seznamoval ženy s negativním přístupem církve právě k nim. Jako nejkrutější uvádí pálení čarodějnic, které bylo prováděno od 12.– 18. století. Od doby osvícenství začalo docházet k demokratičtějším postojům. Ženy bojují za snadný přístup k dobrému vzdělání, a to proto, aby lépe pochopily život, společnost a sociální problémy. Jejich účast je nezastupitelná v intelektuálním a občanském působení.
Autorka dále zdůrazňuje rozdílnosti vlád, jejich postoje a přístupy ke společnosti. Uvádí zde např. ekonomický liberalismus, který „vnímá politiku především jako sféru, která vytváří prostor pro volné podnikání“….(str. 41)
V obsahu je shrnut názor na globalizaci, kterou ve své tezi využil i profesor Krejčí. Ze strany autorky je chápana jako potenciál pro budoucí konflikty: „principy globalizace snižují úroveň společnosti, zcizují bohatství, které bylo vytvářeno generacemi lidí ve prospěch většiny lidí, úrovně národů a budoucích generací.“(str. 42) V návaznosti na tento a ostatní názory navrhuje opatření, která by měla vyplývat z poznání historie."