1.

Řecko

1.1.	Archaické období

1.1.1.

Epika

1.1.1.1

Homér

1.1.2.

Lyrika

1.1.2.1.

Sapfo

1.1.2.2

Anakreon

1.1.2.3

Pindaros

1.1.3.

Bajky

1.1.3.1.

Aisópos

1.2.	Attické období

1.2.1.

Drama

1.2.1.1.

Tragédie

1.2.1.1.1.

Aischylos

1.2.1.1.2

Sofokles

1.2.1.1.3

Euripides

1.2.1.2.

Komedie

1.2.1.2.1.

Aristofanes

1.2.2.

Próza

1.2.2.1.

Hérodotos

1.2.2.2.

Thukýdides

1.2.2.3.

Platón

1.2.2.4.

Aristoteles

1.3.	Helénistické období

1.3.1.

Nová komedie

2.

Řím

2.1.	Staré období

2.1.1.

Plautus

2.1.2.

Cató

2.2.	Vrcholné období

2.2.1.

Cicero

2.2.2.

Caesar

2.2.3.

Titus Lucretius Carus

2.2.4.

Gaius Valerius Catullus

2.2.5.

Publius Vergilius Maro

2.2.6.

Publius Ovidius Naso

2.2.7.

Quintus Horatius Flaccus

2.3.	Stříbrný věk

2.3.1.

Seneca

2.3.2.

Publius Cornelius Tacitus

2.3.3.

Gaius Petronius

2.3.4.

Marcus Valerius Martialis

2.4.	Období úpadku

2.4.1.

Marcus Aurelius

2.5.

Humor

2.5.1.

Apomnémoneumata

"ŘÍM
- jedna z nejslavnějších říší světa: zprvu království zrozené z mýtů a legend, pak republika, císařství, střed světa – hlavní město lidí i bohů, rodiště nového náboženství – křesťanství a nakonec i krajina úpadku a zániku – nástupem barbarů
- přejímají od Řeků skoro vše, nejprve jen překládají
- bohové a panovníci poznamenali i římský kalendář: leden byl označován jako Januarius (tj. měsíc boha Jana), březen Mars (měsíc Martův), červenec Julius (na Caesarovu počest)
- světový význam latinské římské literatury je v tom, že jejím prostřednictvím pronikla do evropské kultury znalost antické, zvláště řecké vzdělanosti
- římské obrázkové písmo, hieroglyfy – posvátné kresby
- Augustus, Octavianus → rozkvět římské kultury
- Meacenátus – mecenáš – sponzor umění, bohatí občané podporovali umělce
- nový římský žánr – satira – zakladatel básník Lucilius
- mnoho vydavatelů, knihkupců, knihoven (v Pergamneu, Museion), veřejná předčítání
- psalo se na pergamenový svitek, později kodex (= vázané jako kniha) – poté pergamen (vydělaná kůže)

Staré období (ve 3. st. př. n. l.)
- překlady z řečtiny, nápisy, drama - Titus Maccius Plautus - Vychloubačný voják, Komedie o hrnci (převzal Moliere → Lakomec), volí příběhy svých komedií z denního života kolem sebe. Představuje v nich zamilované mladíky, dívky, které upadly do otroctví, nevěstky, prohnané otroky, zklamané otce a lakomce. Jeho komedie jsou psány živým hovorovým jazykem, inspirovaly i mnohem později nejednoho dramatika, např. Moliéra – Lakomec; Marcus Porcius Cató - O zemědělství (nejstarší latinsky psané dílo, které se dochovalo)

Vrcholné období – Zlatý věk (1. st. př. n. l. a počátek letopočtu) - klasické období
- próza – řečnictví Marcus Tullius Cicero - jeho listy se staly později vzorem dokonalé latiny
- historická Caesar - Zápisky o válce galské

- poezie - Titus Lucretius Carus - básnictví naučné a tendenční. O povaze věcí (O přírodě). Podle jeho vyhraněné filozofie materialistického světového názoru probíhá ve světě i v přírodě všechno podle odvěkých zákonů mechanicky a bez jakéhokoli působení božských sil. Lidské štěstí spočívá v duševní vyrovnanosti; Gaius Valerius Catullus - představitel lyrické, milostné poezie, jejím ústředním tématem je láska k dívce Lesbii. Je to opravdový básník vnitřních rozporů, jimž dal výraz i svým proslulým rčením „Odi et amo“ (nenávidím a miluji); Publius Vergilius Maro - propagoval snahu o obrodě římského impéria, křesťanský básník, věří v narození Krista, Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické (zdůrazňují význam práce a půvab života na venkově), Epos z minulosti římského národa a vládnoucího císařského rodu Aeneis; Publius Ovidius Naso - vypovězen císařem Augustem nepřestal do smrti toužit po přátelích a rodině v Římě, ale marně ukládal svůj stesk do prosebných listů i básnických Žalozpěvů. Jeho poezie udivuje neobyčejnou svěžestí, fantazií i analýzou milostného citu ve všech podobách, Proměny (250 řeckých a římských bájí, základní motiv-člověk se mění v něco nesmrtelného, Gaidalos a Ikaros, motiv Pablo Picaso), Lásky, Umění milovat; Quintus Horatius Flaccus - Jeho eposy obsahují společenskou tematiku, často s ostrým kritickým zaměřením. Psal také reflexivní lyriku s úvahami o různých filozofických a mravních otázkách, ódy, hodně přírodní lyriky"

Práce je částečně psaná v odrážkách. Text je barevně rozčleněn a klíčové pojmy jsou zvýrazněny.