1.

Baroko

1.1.	Hlavní znaky

2.	Evropské Baroko

2.1.

Itálie

2.1.1.

Torquato Tasso

2.1.1.1

Osvobozený Jeruzalém

2.2.

Španělsko

2.2.1.

Pedro Calderón de la Barca

2.2.1.

Lékař své cti, Život je sen

2.3.

Anglie

2.3.1.

John Milton

2.3.1.1.

Ztracený ráj

2.4.

Německo

2.4.1.

Hans Jacob Christoph Grimmelshausen

2.4.1.1.

Dobrodružství Simplicia Simplicissima

3.	Oficiální literatura českého baroka

3.1.	Duchovní lyrika

3.1.1.

Adam Michna z Otradovic

3.1.2.

Václav Jan Rosa, Bedřich Bridel

3.2.	Nauková literatura

3.2.1.

Bohuslav Balbín

3.2.1.1.

Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého

3.

Puristé

4.	Lidová a pololidová slovesnost

5.	Klasicismus

5.1.	Klasicistní drama

5.1.

Tragédie

5.1.1.

Pierre Corneille - Cid

5.1.2.

Jean Racine

5.1.2.1.

Faidra

5.2.

Komedie

5.2.1.

Jean – Babtiste Moliére

5.2.1.1.

Tartuffe

5.2.1.2.

Lakomec

5.2.2.

Commedia dell´arte

5.2.3.

Carlo Goldoni

5.2.3.1.

Sluha dvou pánů

5.2.3.2.

Poprask na laguně

5.2.4.

Jean de la Fontaine - Bajky

6.	Osvícentsví

6.1.

Francie

6.1.1.

Encyklopedie aneb racionálního slovníku věd, umění a řemesel

6.1.2.

Voltaire

6.1.2.1.

Zaira, Brutus

6.1.2.2.

Candide nebo Optimismus

6.1.3.

Denis Diderot

6.1.4.

Jean Jacques Rousseau

6.1.4.1.

Emil aneb o výchově

6.1.4.2.

Nová Heloisa

6.2.

Anglie

6.2.1.

Daniel Defoe

6.2.1.1.

Robinson Crusoe

7.	Preromantismus

7.1.

Německo

7.1.1.

Johann Wolfgang Goethe

7.1.1.1.

Utrpení mladého Werthera

7.1.1.2.

Faust

"■ Bohuslav Balbín (1621-1688)
- největší český barokní historik, jezuita s vlasteneckým smýšlením
- ze zemansko-měšťanské katolické rodiny zchudlé za 30leté války
- vychován ve velmi věřícím katolickém prostředí
- při svých misionářských a učitelských cestách sbíral historické materiály i informace o současném stavu Čech (zachránil tak mnoho starých českých knih a jiných písemných památek)
- obrana a oslava slovanského národa – zvláště českého
- později mu bylo zakázáno vyučovat → obviněn z protivládních názorů (přílišná láska k národu)
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
- v podtitulu nazvané "Vyloženie svatých čtení nedělních,"
- latinské pojednání, tiskem, v době obrozenecké vzorem
- obhajoba práva na národní jazyk, odsuzuje národnostní politiku vídeňského dvora
- původní název: Stručná, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přežalostném stavu Království českého

• puristé (brusiči)
- snažili se očistit český jazyk, ten v době pobělohorské upadal
- nešťastná tvorba českých slov skládáním po vzoru NJ → negativní vliv na ČJ
- např. Václav Pohl

LIDOVÁ A POLOLIDOVÁ SLOVESNOST:
- odlišná od oficiální tvorby
a) pololidová slovesnost
- vzniká v prostředí blízkém lidu
→ interludia=mezihry - krátké frašky vkládané mezi vážné hry. V 17. stol. už samostatně
→ písmácké paměti, kramářské písně
b) ústní lidová slovesnost
- zvláštní význam na konci 17. a během 18. stol.
- témata:vztah lidu k otázkám života a smrti, přírodě, práci, rodině a společnosti
- anonymní, šíření ústně
- útvary:pověst, proroctví, hádanka, přísloví, píseň
• pohádky a balady - tématem základní rodinné a společenské vztahy; dialogy
• lyrické písně - zobrazují život lidu
• lidová píseň - nejčastější útvar; lidová zpěvohra
• lidová pověst + pověsti legendární inspirované literaturou oficiální
- obsahuje skutečný historický fakt, obměňovaný tvůrčí fantasií
- souvisí s proroctvím, které vyjadřovalo naděje na lepší budoucnost
- hrdinské, národní, rodové, místní, ale i pověsti o událostech z doby nedávné
- např. o protifeudálních vůdcích odboje Kozinovi, Kubatovi
• lidová pověst - navazovalo na náboženské hry, lidový humor, satira; dobrodružné hry (Komedie o turecké vojně) nebo loutkové hry"

Práce je psaná v odrážkách. Jména autorů a děl jsou barevně zvýrazněna.