1.	Charakteristika doby a její vliv na literaturu

1.1	Normalizace

1.2	Osmdesátá léta

2.	Ivan Martin Jirous

2.1	Underground

2.1.1

Periodizace undergroundu

2.1.1.1

První vlna českého undergroundu v 50. letech

2.1.1.2

Americký underground na konci 60. let

2.1.1.3

Underground v letech nedávných a dnes

3.	Magorovy labutí písně

3.1	Specifika Magorových labutích písní

3.1.1

Kategorie času

3.1.2

Kategorie postav

3.1.3

Specifika v jazyce a versologii

3.2	Motivy v Magorových labutích písních

4.

Závěr

"2.1.1.4 Underground v letech nedávných a dnes
V roce 1985 vyšla undergroundová antologie uspořádaná Andrejem Stankovičem nesoucí název Už na to seru, protože to mám za pár. V tom samém roce vychází první číslo samizdatového Revolver Revue, které se udrželo v průběhu celých 90. let. Revolver Revue měla na svůj samizdatový původ velký počet čtenářů.

3. MAGOROVY LABUTÍ PÍSNĚ

Vznik Magorových labutích písní se datuje do let 1981-1985, tj. do let jeho uvěznění. Některé z básní vznikaly již během vazby, ale většina byla stvořena až během jeho pobytu v bývalém klášteře ve Valdicích u Jičína, vězení tzv. 3. nápravné skupiny. Labutí písně byly psány tajně, I. M. Jirous se je všechny naučil nazpaměť, protože psaní veškerých textů zde bylo přísně zakázáno. Ven z věznice rukopis propašoval Jirousův osobní přítel Jiří Gruntorád . Díky tomuto činu byly Labutí písně rozšířeny před Jirousovým návratem z vězení a získaly zahraniční literární cenu Toma Stopparda . Tato básnická sbírka byla poprvé knižně vydána ve vydavatelství Poezie mimo domov v roce 1965 Martinem Strožem.

Undergroundovou „druhou kulturou“ byly básně vnímány jako „autentické svědectví o krutosti života v jedné z nejtěžších věznic s kriminálními i politickými vězni a o úsilí lyrického hrdiny nepodlehnout tlaku, překonat strach, věřit v Boha a konečnou spravedlnost a uchovat si lidskou integritu. “
První báseň sbírky, nezařazená mezi žádnou z částí, zní:
„Což nutně když se básník dusí
exodus následovat musí?
Labuť divný pták zpívá umírajíc
přece stejně krásně z naší strany hranic“

Richterová ve svém příspěvku v časopise Svědectví vysvětluje tento název, který spojuje klišé labutí píseň, labuť sv. Huga a narážku na středověkou Závišovu píseň, ve které se zpívá: Labuť divný pták, zpievá umieraje / také já, smutný žák / umruť v túhách zpievaje…

Magorovy labutí písně jsou básnická sbírka o šesti částech, z nichž každá je někomu adresována, je jistou formou dialogu :
• Labuť Sv. Huga – dialog s Bohem, zachycuje vazbu a následné vězení
• Dům s modrým beránkem – dialog se ženou Julianou, zachycuje domov a rodinu
• Magor D’Or – opět dialog s Bohem
• My lovers are over the oceans – dialog s přáteli, kteří emigrovali do ciziny
• Intermezzo – opět s přáteli, věnováno Julii Novákové
• Hommage a Boris Savinkov – dialog s lidmi z okolí skupiny Plastic People of the Universe

Magorovy labutí písně se dají považovat za jakýsi deník vězně, jímž Jirous uspokojoval svou potřebu mezilidské komunikace při pobytu ve vězení. Jiří Trávniček zmiňuje ve své Poezii poslední možnosti dvě otázky nad touto sbírkou.
První z nich se zabývá tím, zda máme Labutí písně považovat spíše za poezii nebo za dokument. Naznačuje tím to, že čtenář má mnohdy sklon hledat smysl některých básní v Jirousově vězeňském údělu. Prolíná se zde tedy dokument s poezií? Snažil se Jirous básnicky zdokumentovat svůj poslední pobyt ve vězeňské cele? V této básnické sbírce bezpochyby existují básně, které by interpretoval jinak člověk, který ví o Jirousově uvěznění a který o něm nemá ani tušení. Jedním z příkladů by mohla být báseň z první části sbírky:
„Jako by rdousila mě krajta
kolik zde máme Fahrenheita

Na tolik stupňů Réaumura
jen taktak že se neumírá"