1.	Výslovnostní styl

2.	Výslovnost

3.

Slabika

4.

Přízvuk

5.	Zvuková podoba věty

"Výslovnostní styl:
a) zvlášť pečlivá výslovnost – umělecký přednes, slavnostní projevy
b) základní výslovnost – rozhlas, televize, přednášky
c) hovorová výslovnost – v soukromých projevech
d) ledabylá nebo nespisovná

Výslovnost:
1) Asimilace znělosti – změna výslovnosti hlásek – znělá, neznělá (sbírat-zbírat; sbor-zbor;)
2) Dvojhlásky – (shoda - schoda-zhoda)
3) Na konci slova – místo znělé je neznělá (sud-sut; dub-dup)
4) Splývaní stejných souhlásek – (měkký-měký)
5) Cizí slova – zdomácnělá slova vyslovujeme, jak se píší – hokej, rentgen. Podle nejnovějších pravidel se umožňuje dvojí psaní dvojí výslovnost

Slabika
- přízvučná (akcentovaná) - vyslovena větší silou
- nepřízvučná

Přízvuk
- v českých slovech je na první slabice slova = přízvuk hlavní - škola
- Ve spojení jednoslabičné předložky s následujícím jménem se přízvuk přesouvá na předložku, tak že se předložka se jménem tvoří přízvukový celek
- Dvojslabičné předložky zanechávají přízvuk na první slabice slova
- V troj - a víceslabičných slovech je přízvuk na liché slabice nepředstavitelný
- V souvislé řeči existují tzv. příklonky slova, která sami přízvuk nemají a tak se přiklánějí k přízvučným slovům"