1.	Jihlavský jazykový ostrov

2.	Jihlava v období Protektorátu Čechy a Morava

2.1	Nepokoje ve Stonařově

2.2	Říšskoněmecké organizace a úřady

2.3

Synagoga

2.4	Činnost jihlavského gestapa

2.5	Raimund Siegel

2.6	Emanuel Sladek

2.7	Další události

2.8	Vojáci německého wehrmachtu

2.9	Založení elitní nacistické školy v Jihlavě

2.10	Partyzáni v Jihlavě - konec války

2.11	Odsun Němců z Jihlavska

3.	Závěr - vlastní názor na knihu

"Dále se v knize můžeme stručně seznámit s říšskoněmeckými organizacemi a úřady fungujícími v Jihlavě v období Protektorátu. V této kapitole je přehledně zpracovaná daná problematika včetně informací o sídlech organizací a jejich vedení v jednotlivých letech období Protektorátu.
Jedna z nejobsáhlejších kapitol knihy nese název „Synagoga“ a popisuje událost vypálení jihlavské židovské synagogy v noci z 29. na 30. března 1939. Autor se zde zamýšlí nad nejasnostmi ohledně tohoto incidentu. Dodnes se přesně neví, kdo synagogu zapálil. V této kapitole je však podle mého názoru nepřesnost týkající se problematiky zraněných osob v rámci incidentu. Zatímco podle tradovaných informací nebyl nikdo zraněn4, autor píše o jedné zraněné osobě. Bohužel blíže nespecifikuje, kdo to měl být a neuvádí ani zdroj, ze kterého informaci čerpal.
Další část knihy se zaobírá činností a personálním složením jihlavské Aussendienststelle brněnského gestapa. Poté následuje opět výše již zmíněné stručné vyjmenovávání jednotlivých událostí roku 1939. Tento tok událostí je postupně proložen životopisy jednotlivých osobností nacistického aparátu, které měly co dočinění s Jihlavou. Nalezneme zde například text o kreisleiteru NSDAP Raimundu Sieglovi, o protektorátním vládním komisaři Leo Engelmannovi nebo podrobný životopis rodáka z blízkého Stonařova Arthura Seyss-Inquarta. Muže, který se 14. května 1940 stal říšským komisařem pro obsazené nizozemské území a který byl po válce odsouzen k trestu smrti oběšením v Norimberském procesu. Arthur Seyss-Inquart často během války navštěvoval Jihlavu a můžeme se o něm dočíst na mnoha místech v probírané knize.
Další neméně důležitou a rozporuplnou postavou jihlavského protektorátního života, které je v knize věnovaný velký prostor, je Emanuel Sladek. Muž, který se od služby v Československé armádě, kde dosáhl hodnosti četaře, přes vedení jihlavských „turnerů“5, dostal v červnu 1939 do funkce Sturmbannführera 107. standarty Allgemeine SS v Jihlavě. V této kapitole je podrobně vylíčen Sladkuv život a poté i proces před Mimořádným lidovým soudem v Jihlavě, který probíhal 9. dubna 1947 a ve kterém byl Emanuel Sladek odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě týž den ve večerních hodinách.
Takto se pozvolně dostáváme do roku 1943, kdy se v textu začínají objevovat zmínky o vojácích wehrmachtu pocházejících z Jihlavy. Takže se můžeme seznámit s osudy Franze Wojaczka, Ernsta Schenka, pilota Luftwaffe Otty Prchala, Heinze Hawelky a dalších. První dva byli nejdříve veliteli Hitlerjugend v Jihlavě, poté vstoupili do wehrmachtu a oba dva válku přežili. Wojaczek unikl Lidovému soudu útěkem do Německa a Schenk byl vězněn až do amnestie roku 1955. Dalšímu vojáku wehrmachtu Heinzi Hawelkovi je v knize věnován prostor pravděpodobně proto, že byl prvním nositelem vyznamenání Rytířského kříže z Jihlavska.
Poslední rozsáhlejší text knihy se věnuje založení elitní nacistické školy Adolfa Hitlera v Jihlavě. Základní kámen této pozoruhodné stavby architekta Franze G. Wintera byl položen již 11. dubna 1941. Původně byla budova zamýšlena jako ubytovna Hitlerjugend, ale v roce 1943 se plány změnily. V Říši existovalo takovýchto škol celkem 11, tato vznikla jako dvanáctá a jako jediná byla na území Protektorátu Čechy a Morava. Škola byla slavnostně otevřena 26. dubna 1944 za přítomnosti K. H. Franka."

Práce je ve formátu Adobe Acrobat (*pdf). Obsahuje překlepy ve jméně autora.