1.

Úvod

2.	Rozhodování

3.	Proces rozhodování

4.	Kroky rozhodovacího procesu

4.1	Definování problému

4.2	Analýzy problému

4.3	Produkce variant řešení – formulování alternativ

4.3.1

Brainstorming

4.3.2

Hodnocení a výběr rozhodnutí a jeho následná implementace

4.3.3

Sledování a vyhodnocení

5.	Případová studie

6.

Závěr

7.	Seznam použité literatury

"1. Rozhodování
Rozhodování patří spolu s plánováním, organizováním, vedením a kontrolováním k základním manažerským činnostem. Jedná se o slovo, které je velmi dobře známé takřka každému člověku, protože každý z nás denně dělá nějaké rozhodnutí. Jedinec rozhoduje pouze sám za sebe. V rámci rodiny rozhodují rodiče o záležitostech, která se týkají nejen jich, ale i jejich dětí, kdy rámec dopadu se následně týká pouze malého okruhu lidí. V tomto směru se zásadně liší rozhodování manažera, který zpravidla svými rozhodnutími ovlivní vysoký počet lidí, a to nejen své podřízené, ale v konečném důsledku i nadřízené, majitele organizace případně existující investory. Manažerská rozhodnutí tedy plní jednu z klíčových rolí v rámci úspěšného fungování organizace a má tedy značný vliv na její správný chod.
Definic, které vysvětlují pojem rozhodování, je možno najít v literatuře celou řadu. Někteří autoři uvádí, že pod pojmem rozhodování se rozumí postup, který vybírá z množství možných alternativ jedinou, kterou činí základem budoucího jednání. Jinou definicí je proces, ve kterém manažer vybírá alespoň ze dvou různých variant/ alternativ. Jaromír Veber ve své knize Management definuje rozhodování jako významné aktivity, které manažeři realizují v organizacích a považuje ho za jádro celého řízení. Z toho vyplývá, že rozhodování je nedílnou složkou manažerské práce. Jedná se o kombinaci vědy a umění rozhodovat. Stejně jako již zmiňované autorky využívá definice výběru mezi minimálně dvěmi možnými variantami řešní. Podle J. Vebera spočívá význam rozhodování v kvalitě a výsledcích, které na základě těchto procesů vznikají, a zásadním způsobem ovlivňují efektivnost fungování a budoucí prosperitu.
V rámci teorie rozhodování rozlišujeme racionální rozhodování, kdy je problém jasně zřetelný, jednoznačný, jednoduchý a cíl je tedy dosažitelný (reálný). Při tomto typu rozhodování známe všechny potřebné informace. Racionální rozhodování se v manažerské praxi kombinuje i s intuitivním rozhodováním, které je prováděno na základě již nabytých zkušeností.
Pro rozhodování manažera jsou také podstatné podmínky, za kterých je rozhodnutí vykonáváno. Často manažer rozhoduje v podmínkách neurčitosti, tedy v situaci, kdy nemají k dispozici všechny potřebné informace a kdy nemohou výsledky svých rozhodnutí předvídat. Pro tyto specifické situace existují speciální způsoby analyzování rozhodovacích problémů, které mohou manažerské rozhodnutí značně ulehčit. Samozřejmě je nutno počítat s tím, že každá alternativa má své specifické náklady a užitky. Protichůdnými podmínkami, za kterých musí manažer mnohdy rozhodovat, jsou jistota a riziko. Za jistotu je považována situace, kdy manažer rozhoduje „na jistotu“, protože výstupy jsou dobře známé a za riziko je považována taková situace, kdy manažeři odhadují pouze pravděpodobný následek svých rozhodnutí.
V procesu rozhodování hraje významnou roli i vnitřní povaha manažera, zda se jedná o člověka pesimistického (z lat. pessimum, to nejhorší), který se ubírá cestou maximinu, tedy maximalizace minimálního možného výsledku. Opakem je manažer optimistický (sklon vidět a posuzovat skutečnosti z té lepší stránky), kde se ubírá cestou maximaxu, tedy maximalizace maximálního výkonu.
V procesu rozhodování je důležitý i styl rozhodování, který je dán myšlením manažerů. V rámci manažerské teorie rozlišujeme čtyři styly, a to direktivní, analytický, koncepční a behaviorální. Manažeři, kteří se přiklání k direktivnímu stylu, mají racionální myšlení, jsou logičtí a rychlí ve svém rozhodnutí. Jsou náchylní k příliš rychlému rozhodování bez dostatečného přísunu informací. Analytický styl je typický rozhodováním na základě většího množství informací a zvažováním více alternativ. Lidé, upřednostňující tento styl, jsou pečliví a schopní zvládat i složitější situace. Velmi široký rozhled a zvažování velkého množství alternativ charakterizuje koncepční styl. Poslední je behaviorální styl, který je zaměřen na ostatní lidi, snaží se vyhnout konfliktům, často využívá možnosti porad a potřebuje ke své práci uznání ostatních. Lze říci, že pokud charakterizujeme zmíněné styly podle pořadí, jak byly uvedeny, zobrazí se nám protichůdné tendence jako je málo x hodně informací a alternativ, nízká tolerance x zaměření na ostatní nebo rychlost v úsudku x pečlivé zvažování."