1.	Nástupnictví a volba panovníka

1.1.	Nástupnictví

1.2.	Volba panovníka

2.	Použitá literatura

" Nástupnictví a volba panovníka jsou 2 formy změny panovníka na trůnu.

Nástupnictví vycházelo původně ze staršího obyčejového práva založeného na dědič-nosti titulu. Pravidla nástupnictví se řídila zásadou stařešinství, což znamenalo, že vlády se ujímal nejstarší příslušník vládnoucího rodu. Důsledné uplatňování této zásady začalo být později komplikováno vymíráním vedlejších větví vládnoucího rodu, a proto byla změněna v princip primogenitury – prvorozenství. S touto změnou souvisí rovněž nový korunovační řád, který vznikl za vlády Karla IV. Jeho účelem bylo oficiální stvrzení nároku nástupnictví na trůn pro přímé potomky panovníka – syny, coby jeho legitimní nástupce. Aby byla zajištěna kontinuita nástupnického práva členů vládnoucího rodu i v případě, že by zemřelý panovník po sobě nezanechal synů, začala se uplatňovat zásada o nároku neprovdaných dcer na trůn, která vycházela z původního obyčejového práva majetkového, podle kterého neměly dcery dědické právo po otci, pokud žili jeho synové. Pokud však panovník nezanechal po sobě žádné potomky, tedy pokud vládnoucí rod vymřel po meči i po přeslici, bylo výslovně uznáno právo šlechty na svobodnou volbu nového panovníka. (1) Takováto volba však sama o sobě neznamená změnu nástupnictví na volbu panovníka, neboť následní nástupci zvoleného panovníka obsazovali trůn opět formou nástupnictví. Státní zřízení založené na nástupnictví se označuje jako dědičná nebo také klasická monarchie. (2)
Existuje řada systémů pro určení následníka trůnu (následnické systémy), např. primogeni-tura, salické právo, seniorát, juniorát, majorát a minorát, pokrevní blízkost a další. (2)
Příkladem nástupnictví v historii českých zemí byla dynastie Přemyslovců (první a současně jediná česká královská dynastie) představovaná v tzv. období posledních Přemyslovců Přemyslem Otakarem I., jeho synem Václavem I., dále pak Přemyslem Otakarem II. (synem Václava I.), Václavem II. (synem Přemysla Otakara II.) a posledním českým panovníkem Václavem III. (synem Václava II.).
Nástupnictví není forma změny panovníka na trůnu historicky omezená pouze na období středověku, ale v řadě zemí je uplatňována dodnes. Nejznámější z nich je pravděpodobně kla-sická monarchie Spojeného království Velké Británie a Irska, dále existuje např. v Belgickém království nebo ve Švédském království."

Písemná příprava na seminář z Českých právních dějin.