1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1	Oxid titaničitý

2.2

UV záření

2.3	Podstata heterogenní fotokatalýzy

2.4	Chlorfenoly

2.5	4-chlorfenol

2.6	Fotodegradace 4-CP na TiO2/UV

3.	Experimentální část

3.1	UV/Vis spektrofotometrie

3.2

HPLC

3.3	Měření kinetiky 4-CP na vrstvách TiO2

3.3.1

Příprava vrstev

3.3.2

Měření kinetiky na vrstvě TiO2

3.4	Měření kinetiky 4-CP v suspenzi TiO2

3.5	Měření adsorpce 4-CP na částicích prášků

3.6	Měření reflektance prášků TiO2

3.1	Absorpční spektra 4-cp a jeho degradačních meziproduktů

3.2	Zpracování dat

4.

Výsledky

4.1	Měření kinetiky degradace 4-CP na vrstvě TiO2

4.2	Měření kinetiky degradace 4-CP v suspenzi Ti02

4.3	Porovnání výsledků

4.4	Adsorbce 4-CP na povrchů částic TiO2

4.5	Difúzně-reflexní spektra jednotlivých prášků

4.6	Šířky zakázaných pásů prášků TiO2

4.7	Závislost rychlostní konstanty na povrchu částic

4.8	Absorpční spektra 4-chlorfenolu, jeho degradačních meziproduktů

5.	Diskuze a závěr

6.	Literatura

"Síranová metoda
Další často používaná metoda výroby je síranová metoda. Je vhodná pro rudy s nižším obsahem titanu a rudy znečištěné železem, jako např. ilmenit. Ten je vyluhován v koncentrované kyselině sírové za vzniku síranu železitého Fe2(SO4)3 a oxidu-síranu titaničitého TiOSO4. Síran železitý je zredukován železnými pilinami na síran železnatý FeSO4, který je po zahuštění a ochlazení odfiltrován. TiOSO4 je následně hydrolyzován varem a přeměněn na rutil, či anatas. Jemné vyloučené krystalky jsou promyty a poté kalcinovány při cca 800 - 900 °C.
Použití
Oxid titaničitý je často používán jako pigment (tzv. titanová běloba) z důvodu výrazného jasu a velmi vysokého indexu lomu (n = 2,7). Ročně je celosvětově vyrobeno přibližně 4 000 000 tun TiO2. Výhodou jeho použití jako pigmentu jsou i jeho UV rezistentní vlastnosti. Pohlcuje UV záření a přeměňuje ho na neškodné teplo. Jako pigment je absolutně zdravotně nezávadný. TiO2 v práškové formě výrazně rozptyluje světlo a má vysokou opacitu (schopnost pohlcovat záření). Je proto používán jako pigment zajišťující bělost a neprůhlednost barev, povlaků, plastů, papíru, inkoustů, potravin, kosmetiky a léčiv (např. tablet či zubních past). Díky vysokému indexu lomu, opacitě, UV rezistenci a stálosti je rovněž často používanou přísadou opalovacích krémů. Oproti opalovacím krémům založených na chemických absorbátorech vyvolávají opalovací krémy s obsahem fyzikálních absorbátorů (oxid titaničitý a oxid zinečnatý) méně často podráždění a alergické reakce kůže.
V kosmetice je přidáván do krémů jako pigment a zahušťovadlo. Jako pigment je též
používán při tetování. Je používán jako bílé potravinářské barvivo E171, můžeme ho nalézt
například ve výrobcích Winterfresh fresh ice, Tang citron, Margot a mnoho dalších.
Oxid titaničitý je také používán jako polovodič.
Fotokatalýza
V roce 1972, když vědci Fujishima a Honda (1972) objevili, že se voda na elektrodách z TiO2
disociuje, se vynořilo obrovské pole možností výzkumu aplikací oxidu titaničitého. V roce
1976 vědec Carey (1976) studoval degradaci polychlorovaných bifenylů (PCB) na povrchu TiO2 při ozařování UV zářením. Od té doby bylo již publikováno mnoho degradací různých organických polutantů pomocí systému TiO2/UV a jejich podrobných mechanismů.
Některé formy oxid titaničitého působí v přítomnosti UV záření jako fotokatalyzátor, jako fotoaktivní se jeví hlavně anatas. Hodnota šířky zakázaného pásu anatasu je 3,23 eV (384 nm). Díky svému vysokému redoxnímu potenciálu oxiduje v excitovaném stavu povrchové OH skupiny za vzniku hydroxylových radikálů."

Masarykova střední škola chemická Praha.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf). Obsahuje množství obrázků, grafů, tabulek a schémat. Rozsah čistého textu je cca 19 stran.