1.	Pojem alternativní škola

1.1	Základní rysy alternativních škol

1.2	Druhy alternativních škol

1.2.1

Waldorfská škola

1.2.2

Škola Montessori

1.2.3

Jenské školy

1.2.4

Freinetovské školy

Seznam použité literatury

„Druhy alternativních škol
Ve světě v současnosti existuje mnoho typů alternativních škol.
Podle Průchy je možné rozlišit tři hlavní skupiny:

1. klasické reformní školy (waldorfské, jenské, montessoriovské a freinetovské)
2. církevní školy
3. moderní alternativní školy
Waldorfské školy
- škola byla založena R. Steinerem roku 1919 v obci Waldorf u Stuttgartu. V dnešní době existuje v různých zemích světa přes 500 škol Činnost škol vychází ze Steinerovy antroposofické filosofie, která z pozorování světa a člověk postupuje k základům lidské existence a uvědomění si pravé podstaty člověka.

Waldorfské školy jsou organizovány jako školy svobodné, jež mají podporovat individuální nadání a tvořivý duchovní život. Plně organizovaná škola je 12-ti letá, integrovaná, koedukační (pro obě pohlaví). Většinou je k ní připojena mateřská škola a následně 13. ročník pro přípravu k maturitě. Je řízena učitelskou samosprávou ve spolupráci se sdružením rodičů, školy jsou soukromé.
Cílem je být školou současnosti a přitom vychovávat pro budoucnost. Usiluje se o výchovu ke svobodě, rovnosti a bratrství, o výchovu ke zdraví, o rozvoj osobnosti, probuzení věcného zájmu, svobodné vůle k učení a tvůrčí činnosti.
Vyučovací předměty se rozdělují n tzv. hlavní a vedlejší. Děti nedostávají známky ale slovní ohodnocení – to zahrnuje ocenění, pochvalu, uznání, ale i analýzu chyb. Důležitý předpoklad pro existenci školy je úzká spolupráce s rodiči. Významný prvek této spolupráce jsou „měsíční slavnosti“, při kterých žáci a učitelé představují rodičům výsledky svého měsíčního úsilí.
Školy Montessori
Této typ školy založila, italská lékařka, pedagožka, propagátorka mírového hnutí a boje za dětská a ženská práva, Marie Montessori, která vytvořila specifický systém antiautoritativní pedagogiky.
Výchovná práce je zde založena na principu pedocentrismu a spontánního seberozvíjení dítěte. Vychovatel zůstává v pozadí a usiluje o to, aby se dítě co nejvíce projevilo a prosadilo, bylo nezávislé a samostatné. Vychovatel by měl respektovat tělesný a duševní rozvoj, který se uskutečňuje v určitých intervalech, tzv. senzitivních fázích.
Vhodně didakticky upravené prostředí umožňuje, aby absorbující duch dítěte přijal nabídku a aby se tak uskutečnil proces seberozvoje. Při práci i volné hře jsou i malé děti schopné soustředit se mimořádně silně a dlouho svou pozornost na určitou činnost. Tento jev popsala jako fenomén polarizace. Vyučování je ve věkově smíšených skupinách (v rozpětí tří let) Individuální pokroky jsou zaznamenány do speciální osobní knihy.
Cílem její koncepce je normální svobodný přirozený vývoj dítěte. Podle M. M. v sobě každé dítě nosí vlastní individuální stavební plán a vlastní síly pro svůj vývoj.“