1.	Životní období dle E. H. Eriksona

2.	Výběr povolání

3.	Výběr školy dříve a dnes

4.	Ztráta zaměstnání

5.	Ohrožené skupiny obyvatel

"Podle E.H.Eriksona se každé životní období vyznačuje určitým vývojovým konfliktem, kterému je jedinec vystaven a který musí překonat. Tyto Eriksonovy fáze jsou následující:
1. rok života: DŮVĚRA / NEDŮVĚRA vůči okolnímu světu.
2 . a 3. rok života: AUTONOMIE / POCIT STUDU z vlastních schopností, sebedůvěra.
4. a 5. rok života: INICIATIVA / POCIT VINY podle reakce rodičů na aktivitu dítěte.
6. až 11. rok života: PŘIČINLIVOST / INFERIORITA při poznávání světa.
12. až 18. rok života: NALEZENÍ IDENTITY / DIFÚZNOST ROLÍ při zařazování se do společnosti, převzetí role svého pohlaví atd.
Mladší věk dospělosti: INTIMITA / IZOLACE ve smyslu pro navazování užších osobních vztahů, rozšiřování "já" na "my".
Střední věk dospělosti: PLODNOST / SEBEABSORBOVÁNÍ, tzn. produktivita vs. stagnace, sociální zralost vs. chudost sociálních vztahů.
Stáří: INTEGRITA / POCHYBOVÁNÍ, míra spokojenosti se sebou samým, se svým životem.
zdroj: http://www.help24.cz

Výběr povolání je jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí v životě člověka. Se změnami společnosti za posledních dvacet let se změnil přístup v mnoha ohledech. Některá povolání jsou stabilně prestižní – lékař, učitel, právník, v současné době není zájem o učební obory a logicky na trhu práce chybí řemeslníci. Skoro to vypadá, že by každý chtěl být manažer, chtěl by mít vysoký plat a spoustu podřízených. Na konkrétní otázku, co chce dělat, odpovídá mladý člověk obvykle – mít se dobře. Na tom není nic špatného, avšak v záplavě vysokoškolsky vzdělaných lidí a jejich oprávněných požadavcích na finanční ohodnocení zaniká hlavní smysl řízení: mít odpovědnost za svá rozhodnutí.
Dříve se děti rozhodovaly ve velmi mladém věku, co chtějí dělat. Ze základní školy v devátém, později osmém ročníku, studijní typy odcházely na gymnázia s vyhlídkou pokračování na vysoké škole, méně studijní typy volily mezi odbornými školami a učilišti, kde se kladl důraz hlavně na praxi. Po roce 2000 došlo legislativními rozhodnutími k prodloužení přípravy na povolání. Pro mladého člověka je dobré, že déle studuje a může se specializovat až v pozdějším věku, na druhou stranu nevím, proč mají mít například zdravotní sestry a učitelky v mateřských školách vysokoškolské vzdělání. Argument, že vývoj směřuje stále rychleji vpřed, moc neobstojí, protože lidské tělo je stále stejné a technologie k jeho zkoumání jdou nastudovat „za pochodu“ již v pracovním procesu. Koneckonců, ve zdravotnictví, jako v jednom z mála odvětví probíhá prakticky povinné celoživotní vzdělávání. V mateřské škole děti potřebují padesát let totéž: zábavu a uspokojení svých fyziologických potřeb, což je schopný zajistit každý zdravý a odpovědný dospělý člověk i bez vzdělání."