"1. Rusko na přelomu 19. a 20. století
Rusko na počátku 20. století silně zaostávalo. Zatímco v západních státech se vrstva majetných rozšiřovala díky průmyslovým revolucím, v Rusku byli bohatí ještě bohatšími a chudí ještě chudšími. Společnost se do jisté míry radikalizovala (zakládání různých hnutí), což mělo podle mého názoru velký vliv na události v prvním dvacetiletí 20. století.
Vnitřní politiku velkou měrou ovlivnily zahraniční události, zvláště pak krymská válka, která vyvolala reformy v letech 1860-61. Zrušení nevolnictví bylo jistě velmi důležitým krokem, bohužel zachování mnoha feudálních výsad a jen velmi mírné zprůmyslnění Ruska vyvolaly spíše další problémy v dalších letech.
Důležitou událostí byla japonsko-ruská válka v letech 1904-1905. I když car i vláda měli velká očekávání, válka nakonec skončila porážkou Ruska, což vyvolalo další vnitřní problémy. Následná revoluční situace (1905-1907) ukázala nespokojenost obyvatelstva, ale i stále ještě dost silnou pozici cara. Po jmenování Stolypina ministerským předsedou se situace na chvíli uklidnila, Stolypin provedl několik reforem, rozvíjela se kultura (stříbrný věk ruské kultury).
Zřejmě nejdůležitější událostí jsou však revoluce v roce 1917. Rusko se od roku 1914 účastnilo 1. světové války na straně Dohody, boje probíhaly na tzv. východní frontě. Ruská armáda nebyla příliš dobře vyzbrojena a organizována, proto utrpěla několik porážek (bitva u Tannenbergu a na Mazurských jezerech). Postupně se ukazovala neschopnost cara vést válku, politická hnutí včetně socialistů začala pociťovat, že je potřeba s carismem skončit. Obrat ve válce nastal v roce 1916, kdy začala Brusilovova ofenziva. 8. 3. 1917 vyšly na protest do ulic petrohradské ženy, o den později se k demonstraci přidávali další lidé. Demonstrace pokračovaly až do 15. 3., kdy car nakonec abdikoval. Byla ustanovena prozatímní vláda (premiérem byl Georgij Lvov; dalším premiérem byl Alexandr Kerenskij), která koncem léta vyhlásila ruskou demokratickou republiku. Moc si ale postupně uzurpoval Petrohradský sovět dělnických a vojenských zástupců, do jehož čela byl na podzim zvolen Lev Trockij, a nastaly přípravy bolševického převratu, který propukl již 4. 11. prvním organizovaným povstáním. Petrohrad byl v rukou bolševiků 7. 11. a o den později (poté, co byl dobyt Zimní palác – sídlo vlády) Lenin oznámil občanům, že prozatímní vláda byla svržena.
Na jaře roku 1918 přibylo těžkostí, které byly vyvolány nejenom v důsledku postupu německé armády, ale i díky protibolševickým silám. Proto byl uzavřen 3. 3. 1918 Separátní mír s Německem i přesto, že Rusko ztratilo rozsáhlá území (Finsko, Polsko, Litva a další), což mělo velice negativní dopad i na ekonomiku. Poté do roku 1922 probíhala občanská válka mezi Bílou a Rudou armádou.
2. Nově vzniklé umělecké směry v literatuře
Všechny nové směry v poezii na počátku 20. století nějakým způsobem navazují na předchozí období, především na generaci prokletých básníků a dekadenci, rovněž se často vyvíjí jeden z druhého nebo jako reakce na jiný směr. V ruské poezii se postupně objevily: symbolismus, akméismus, futurismus, kubofuturismus a další směry.
Ruský symbolismus navázal na ten francouzský. V Rusku se o jeho rozšíření zasloužil hlavně Valerij Brjusov, který napsal první symbolistické básně už v roce 1893. Ruský symbolismus je oproti tomu francouzskému více progresivní a méně dekadentní. Symbolisté vnímají náš vnější svět jako látku pro symboly a pomocí nich pak ve svých básních odráží realitu. Jako další představitele bych jmenovala Alexandra Bloka a Marinu Cvetajevovou. Na počátku 20. století byl však symbolismus nahrazen postupně akméismem a především futurismem.
Akméismus se prosadil hlavně v 10. letech 20. století v reakci na symbolismus. Básníci se snažili oprostit od mysticismu a symbolů, poezie by měla být více empirická a pozemská. K zakladatelům patří Nikolaj Gumiljov, dále se k němu hlásila například i Anna Achmatovová."

Obsahuje 1 fotografii Vladimíra Majakovského.