1.	Václavova rotunda

2.	Bazilika Spytihněvova a Vratislavova

3.	Katedrála Karlova

4.	Pozdní gotika

5.

Renesance

6.

Baroko

" Bazilika Spytihněvova a Vratislavova(ob. str. 14)
R. 1060 uvádí Kosmas, že když kníže Spytihněv viděl, jak o svátku sv. Václava kostel nestačil pojmout četné davy poutníků, rozhodl se jej strhnout a nahradit novou rozměrnou stavbou. Stěží však lze uvěřit, že dílo tak rozsáhlé a nákladné by bylo v raném středověku podnikáno pouze z náhlého rozhodnutí knížete, jak uvádí Kosmova kronika. Spíše Spytihněv využil tento svátek jako příležitost k jeho záměru, který měl již připravený delší čas. Skutečným stavebníkem byl tedy Spytihněvův bratr a nástupce Vratislav II., který byl od r. 1085 prvním českým králem. Trojlodní bazilika výrazně monumentalizovala nejen panoráma Hradu, ale členila i jeho vnitřní architektonickou a urbanistickou skladbu. Její půdorys i hmota, užší na východě a vyznívající na západě mohutným útvarem chóru, příčné lodi a dvojicí věží, umocňovaly klínovitý půdorys Hradu. Zejména hlavní přístup ze západu od Bílé věže byl zvýrazněn západní stavbou kostela. Jižní průčelí baziliky s hlavním přístupem, orientovaným z boku od cesty procházející napříč Hradem, se obracelo jak k městu, tak do vnitřních prostranství Hradu jako protějšek knížecího paláce. Ve shodě se zvyklostmi a tradicí byl půdorys baziliky uzpůsoben tak, aby v něm zůstala zachována místa světeckých hrobů. Nutnost respektovat Klášter kostela Pražského, přistavený na severu k původní Václavově rotundě, Svatovítskou kapitulu a zachovat jižní apsidu s Václavovým hrobem vedly k vychýlení podélné osy baziliky a si o 10 ½ °směrem severním proti původní orientaci rotundy. Svatovítský chrám tvořil ústřední část souboru staveb, jež v severozápadní části hradní plochy vyjadřovaly dualismus jeho funkce, a tvořili jakousi enklávu církevní moci. V této podobě přetrvala Spytihněvova a Vratislavova bazilika plných 250let. Od vysvěcení hlavního oltáře r 1094 až do položení základního kamene k novostavbě katedrály r. 1344 Janem Lucemburským. Stavební činnosti se v této době omezila pouze převážně jen na odstraňování škod způsobených obléháním hradu, požáry a živelnými pohromami. již ve 12. století došlo ke dvěma katastrofám. R. 1132 zapálil blesk věž kostela. O 10let později při pětidenním obléhání hradu vojsky knížete Konráda Znojemského byly zápalnými střelami podpáleny kostely sv. Víta a s. Jiří. V období Přemysla Otakara II. Dochází k intenzivní stavební činnosti a péči o výzdobu chrámu. R. 1253 byl svatovítský chrám vymalován a r. 1255 byly pořízeny nové varhany, patrně v souvislosti s příjezdem Přemyslovým a jeho první choti Markéty Babenberské na Pražský hrad. To vše zorganizoval kultivovaný děkan svatovítské kapituly Vít. Ten řídil i stavbu nové královské kaple Všech svatých, vysvěcené r. 1264. R. 1276 opravil kostel biskup Jan III., který kromě pokrytí střech cihlami dal zaklenout loď, pořídil dva pulpity a dvě velká malovaná okna s výjevy ze Starého a Nového zákona.

Katedrála Karlova
V první pol. 14. stol v Čechách zdomácněla gotika. Po třech letech co se Karel vrátil do Čech, přicestoval jeho otec král Jan a zbavil Karla vlády. Jeho nenasycená válečná pokladna se nezastavila ani před poklady Svatovítského chrámu. Nejprve dal kopat v blízkosti hrobu světce Vojtěcha, pátraje po penězích, a posléze se zmocnil 12 stříbrných sošek apoštolů, které věnoval mladý Karel hrobu sv. Václava, a dal je v zástavu věřitelů. Příběh sošek je první kronikářskou zmínkou o Karlovi jako patronovi kostela.
Stavební historie nynější Svatovítské katedrály započíná dne 21. listopadu 1344 se velká církevní slavnost, při níž král Jan se svými syny, Karlem a Janem Jindřichem, položil základní kámen nového kostela(obr. str. 19 a 21)."