1.

Úvod

2.	Drogy - vymezení pojmu

2.1.	Syndrom závislosti

2.2.	Vznik závislosti na drogách

3.

Prevence

3.1.	Prevence a úkoly městské policie

3.2.	Preventivní aktivity Městské policie XXX

4.

Závěr

5.	Seznam použité literatury a pramenů

"1.2 Vznik závislosti na drogách
Závislost na drogách vzniká velmi rychle v porovnání s jinými návykovými látkami (např. alkoholem). Fišer a Škoda (2009, s. 120) uvádějí, že na rozdíl od alkoholu je tolerance většinové společnosti vůči zneužívání drog mnohem nižší. Nálepka drogově závislého, tj. „feťáka“, je daleko silnějším stigmatem než nálepka alkoholika. Identifikace se subkulturou jedinců závislých na drogách je mnohem pravděpodobnější. Kromě přijetí vzorců chování, které jsou typické pro tuto subkulturu, je velkým nebezpečím ztotožnění se s hierarchií hodnot těchto jedinců. Důsledkem je, že šance na změnu asociálního chování těchto jedinců je snížena na minimum. Vznik závislosti lze rozdělit (dle Vágnerové, 2004, s. 562-563) do čtyř na sebe navazujících fází:
1. Fáze experimentování a občasného užívání, kdy impulsem k tomu, aby jedinec drogu zkusil, může být nuda, zvědavost, potřeba okusit cosi zakázaného. Značný je vliv sociální skupiny, ve které se jedinec pohybuje, neboť nejčastěji jde právě o vrstevníky, kteří jedinci drogu nabídnou. Významným spouštěčem, který vede k závislosti, může být stresová reakce, kdy droga nabízí určitý způsob úniku. V této fázi vyvolává droga žádoucí pocity uvolnění, štěstí, zbavuje jedince strachu a úzkosti.

2. Fáze pravidelného užívání. Jde o fázi, kdy jedinec užívá drogu čím dál častěji, ale odmítá si připustit rizikovost svého jednání. Typická je pro tuto fází iluze kontroly (stav, kdy jedinec sám sebe i okolí přesvědčuje, že má vše pod kontrolou).

3. Fáze návykového užívání, kdy dochází k zásadním změnám hodnot jedince, zvyšuje se lhostejnost k čemukoli, co nesouvisí s drogami, závislost už není skrývána. V této fázi dochází k ztrátě profesní role, narušení vztahů s přáteli a rodinou. Droga už nepovznáší, ale je potřebná pro relativně normální fungování jedince.

4. Fáze terminační. Jde o poslední fázi, kdy dochází k celkovému úpadku osobnosti a rozpadu sociálních vazeb. Jediným zájmem jedince je droga, veškeré kontakty s okolím se omezují na subkulturu drogově závislých. Potřeba opatřit si drogu je velmi silná, eliminuje jakékoli zábrany. Jedinci v této fázi se často stávají pachateli trestných činů, jejichž cílem je opatřit si prostředky na drogu. Podle Kaliny a kol. (2008, s. 278) je páchání trestné činnosti běžnou součástí životního stylu uživatelů drog a osob závislých vzhledem k potřebě obstarat si peníze na návykovou látku. Jedná se nejčastěji o trestné činy majetkové povahy, zejména krádeže. Řada uživatelů drog páchá trestnou činnost denně, někdy i pod vlivem drogy či vlivem abstinenčních příznaků.

2. PREVENCE
Prevence kriminality je vedle represe součástí trestní politiky. Ministerstvo vnitra České republiky definuje prevenci jako soubor nerepresivních opatření, tedy veškeré aktivity vyvíjené státními, veřejnoprávními i soukromoprávními subjekty směřující k předcházení páchání kriminality a snižování obav z ní. Pojem prevence znamená předcházení nežádoucího jevu a ochranu před ním, do oblasti prevence spadají všechny aktivity, jejichž cílem je potírání výskytu a zabraňování rozvoji negativních jevů ve společnosti. Hlavním úkolem prevence je vytváření a podpora ochranných prvků a eliminace rizikových faktorů, tedy vytvoření takového společenského klimatu, který podporuje zdravý životní styl, odmítá drogy, klade důraz na včasnou prevenci a léčení."

Práce do předmětu Sociální patologie.