1.

Úvod

2.	Vzdělávání v seniorském věku

3.	Univerzity třetího věku - U3V

4.	Příklady možností studia na U3V v České republice

4.1.	U3V na Masarykově univerzitě Brně

4.2.	U3V na Univerzitě Palackého v Olomouci

4.3.	U3V na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury a pramenů

"1. Vzdělávání v seniorském věku
Postupné stárnutí populace je charakteristickým znakem snad všech moderních průmyslových zemí na světě. Dochází ke zvyšování průměrné délky života, na druhou stranu se významně snižuje porodnost, čímž dochází ke změně poměru věkových skupin obyvatelstva ve prospěch starých občanů. (Petřková – Čornaničová, 2004, s. 7) Období stáří tvoří z časového hlediska významnou část lidského života a i přesto, že je nazýváno věkem postproduktivním, nelze to jej takto chápat doslovně. I ve zralém období pokračuje osobnostní vývoj, člověk je ovlivňován svým okolím a společností. Dnešní, velmi uspěchaná a mnohdy hektická doba, která je charakterizována překotným vědeckotechnickým pokrokem vyžaduje, aby se i senioři orientovali v nových pojmech, nových technologiích i informačních technikách. Tato orientace je nezbytně důležitá pro jejich začlenění do společnosti, pro dobrou mezigenerační komunikaci a vzájemné vztahy.
Vzdělávání coby duševní aktivita je psychology považována za mimořádně prospěšné, neboť, jak uvádí (Farková, s. 127) vhodným způsobem zaplňuje volný čas, vyvolává pocit uspokojení s výsledkem činnosti nebo ze sociálního kontaktu a vytrhuje seniora z pocitu izolace.
Vzdělávání je dnes chápáno jako proces celoživotní. Cílem je vytvořit takové podmínky, aby lidé cítili potřebu vzdělávat se a zdokonalovat a také mohli a chtěli tuto svoji potřebu uspokojit v průběhu celé své životní dráhy, tedy i postproduktivním věku. Jak popisuje Říčan (1990, s. 386), mnozí geronti vyplňují volný čas po odchodu do důchodu a omezení práce právě studiem, přičemž mnohdy studují i něco docela jiného, než čím se celý život zabývali ve své profesi. Studují z čistého zájmu, pro radost z poznání i z potřeby dokázat si, že na studium ještě stačí.
Myšlenka celoživotního vzdělávání není myšlenkou moderní, základy konceptu celoživotního učení definoval již před několika stoletími J. A. Komenský ve svém díle Obecná rozprava o nápravě věcí lidských v části Pampaedia.
Vzdělávání seniorů v moderním pojetí plní podle definice terminologického a výkladového slovníku Andragogiky následující funkce:
- všeobecně vzdělávací (získávání poznatků, informací, dovedností),
- kulturně-umělecké (kultivace osobnosti prostřednictvím umění a kultury),
- poradenské (sociálně psychologické - zaměřené na uchování přiměřené kvality života v oblasti sociálních vztahů a psychického rozvoje),
- zdravotní (zaměřené na aktivity směřující k udržení relativního zdraví a předcházení a oddalování omezení, která vyplývají ze stárnutí),
- právní a jiné poradenství.

Rozvoj vzdělávání seniorů, které je součástí programu celoživotního učení, byl deklarován Lisabonskou strategií v oblasti budování znalostní a konkurenceschopné společnosti. Česká republika přistoupila k naplňování tohoto doporučení v roce 2006. Dalším významným vládním dokumentem, který navazuje a prosazuje tento typ aktivit je Národní program strategie přípravy na stárnutí pro období 2003 – 2007.
Moderní koncepce celoživotního vzdělávání a vzniku vzdělanostní společnosti je záležitostí poměrně novou. V Evropě se první koncept celoživotního učení zrodil již v sedmdesátých letech minulého století"