1.	Rozvoj poznání dětí

2.	Organizace a adaptace

3.	Piagetova stadia kognitivního vývoje

3.1.	4 stádia vývoje

3.2.	Senzomotorické stádium

3.3.	Předoperační stádium

3.4.	Stádium konkrétních operací

3.5.	Stádium formálních operací

3.6.	Mechanismus vyvažování

"Piaget, Jean; Inhelderová, Bärbel, Psychologie dítěte, 2001, Portál: Praha, 3. vydání, 143 s.,
ISBN 80-7178-608-X

Jean Piaget (1896 – 1980)
Jean Piaget zahájil výzkum vývoje myšlení a řešení problémů u dětí, založený na novátorských metodách, jejichž jádrem je analýza chyb, které prozrazují, jak dítě chápe svět. Rozvoj poznání Piaget vysvětluje tím, že poznání je postupným vytvářením hierarchicky uložených struktur. Děti si proto racionální pohled na svět postupně aktivně budují. Dětská mysl však není tabula rasa (jak se domníval například Watson), pouze v ní chybí intelektuální mechanismy, které umožňují uspořádávat myšlenky a zkušenosti.
K popisu procesů, které jsou základem toho, jak si dítě utváří svět, využil dva hypotetické konstrukty: organizaci a adaptaci. Aby dítě pochopilo svět, musí své zkušenosti organizovat a přizpůsobovat svůj způsob myšlení zkušenostem novým. Proces adaptace se skládá ze dvou částí: asimilace a akomodace. K asimilaci dochází, když děti začleňují do již získaných poznatků nové informace. Akomodace nastává, když děti upravují svůj způsob přemýšlení o problémech a jejich řešení tak, aby nová informace, která jejich dosavadní způsob myšlení zpochybňuje, dávala smysl. Myšlení se vyvíjí v několika kvalitativně odlišných stadiích, která souvisejí s věkem.
Kromě vývojové analýzy způsobu myšlení dětí se věnoval studiím v oblasti psychologie průmyslu, které se týkaly např. tzv. hawthornského efektu.


[schémata]



Piagetova stadia kognitivního vývoje
Piaget navrhl čtyři stadia vývoje poznávání, která odrážejí stoupající složitost dětského myšlení. Každé dítě podle něj prochází jednotlivými stadii v pořadí diktovaném biologickým zráním a sociální interakcí s okolím, důležitá je i úloha učení a zkušenosti získané v činnosti s předměty. Roli však hrají i dynamické faktory jako vnitřní motivace a vlastní aktivita. Vývojová stadia jsou: senzomotorické (0 – 2 roky), předoperační (2 – 7 let) – přičemž toto stadium se ještě dále dělí, stadium konkrétních operací (7 – 11 let) a stadium formálních informací (od 11 let). Pořadí stadií je stálé, věk při dosažení stadia se však individuálně mění podle míry inteligence a povahy sociálního prostředí.
V senzomotorickém stadiu dítě zná svět jedině prostřednictvím momentálních počitků a činností, jenž provádí. Na nepřítomnost vnitřních duševních schémat ukazuje hluboký egocentrismus (dítě nedokáže zpočátku rozlišit samo sebe od svého okolí) a neexistence trvalých předmětů (když dítě objekt nevidí nebo s ním nic nedělá, objekt pro něj přestává existovat)."

Práce obsahuje 1 schéma a 1 tabulku, délka čistého textu je cca 1,5 stran.