1.	Zdravotnická organizace

1.1.	Princip solidarity

1.2.	Finanční náročnost péče

1.3.	Poptávka po zdravotnické péči

2.	Systém zdravotnické péče v historii ČR

3.	Státní a nestátní zdravotnická zařízení

3.1.

Majetek

3.2.	Hospodaření v hlavní a doplňkové činnosti

3.3.	Peněžní fondy

3.4.	Rezervní fond

3.5.	Investiční fond

3.6.	Fond odměn, kulturních a sociálních potřeb

3.7.	Výsledek hospodaření

3.8.	Náklady investiční, provozní, fixní, variabilní, explicitní, implicitní

3.9.	Celkové náklady, průměrné náklady

3.10.

Výnosy

3.11.

Příjem celkový, průměrný

3.12.

Horizontální a vertikální analýza

3.13.

Ukazatele

"V průběhu vývoje našeho státu docházelo k aplikaci různých systému zdravotnické péče, které se různým způsobem odrazily nejen na zdraví obyvatelstva, ale i v ekonomice. Po roce 1918 byla péče hrazena z rozpočtu veřejných nemocenských fondů a soukromých pojišťoven. Stát prováděl pouze doplňkovou úhradu. Po druhé světové válce až do 90. let 20. století převzal na sebe odpovědnost za organizování a financování zdravotní péče stát. V tomto období se ČR svými charakteristikami zdravotního stavu populace zařadila mezi světovou špičku. Po roce 1960 začala úroveň zdravotnictví klesat. V důsledku byrokracie a neefektivního nakládání s veřejnými zdroji docházelo k postupnému materiálnímu a technickému zastarávání zdravotnických zařízení, nedostatku léčiv, přičemž forma anonymní solidarity financovaná z daní se odrazila i na přístupu zdravotnického personálu k pacientům a na kvalitě poskytované péče. Přes stoupající náklady na zdravotnictví docházelo k neustále se zhoršujícím ukazatelům zdravotního stavu obyvatelstva. Po roce 1990 byl zaveden systém všeobecného zdravotního pojištění a došlo k privatizaci celé řady zdravotnických subjektů. Od roku 1993 byl zaveden výkonový systém založený na Seznamu výkonů s bodovými hodnotami. Podstatou byla kalkulace výkonů vycházející z bilance mezi přímými a nepřímými režijními náklady. Režijní sazby byly vztaženy k minutě trvání výkonu. Tímto systémem byla financována převážná většina zdravotnických zařízení, včetně velkých nemocnic. Z důvodu narůstajících disproporcí mezi příjmy a výdaji zdravotnických subjektů, které byly řešeny neustálým navyšováním korunové hodnoty bodu, byl výkonový systém úhrad změněn na paušální. Výše paušálu se stanovuje na základě skutečností předcházejícího roku. Předpokladem paušálních plateb je, že většina nákladů nemocnic je fixních, což znamená nezávislých na počtu pacientů či výkonů. Výše fixních nákladů tvoří přibližně 75% celkových nákladů nemocnice. Paušální platby nejsou optimální, neboť vedou ke snižování prováděných výkonů vzhledem ke stoupajícím nákladům za výkony. V řadě zdravotnických zařízení, zejména ve velkých nemocnicích se přistupuje ke kombinaci s výkonovým systémem DRG, který byl již dříve zmíněn. V praxi tento systém úhrady funguje tak, ţe pro každou pojišťovnu, s níž byl sjednán, sleduje zdravotnické zařízení poměr počtů případů hodnocených podle Klasifikace IR-DRG běžného období k referenčnímu období, poměr součtu relativních vah všech DRG případů (DRG Index) v daném období k období referenčnímu a CMI index vyjadřující průměrnou složitost hospitalizačních případů. Platby jsou uskutečňovány na základě individuálně sjednané procentuální výše poměru počtu případů a poměru DRG indexu.
Zdravotnická zařízení v ČR dělíme na státní a nestátní. Nestátní zdravotnická zařízení mohou mít různou právní formu od soukromých subjektů až po příspěvkové organizace, které jsou stále nejčastější právní formou nemocnice. Vzhledem k tomu, že předmětem dalšího rozboru bude právě nemocnice, příspěvková organizace zřízena územně samosprávným celkem, zaměříme se na tuto právní formu již nyní. Příspěvková organizace je neziskovou organizací, jejíž rozsah, struktura a složitost vyžaduje samostatnou právní subjektivitu. Příspěvková organizace se zapisuje do obchodního rejstříku na základě návrhu na zápis podaný zřizovatelem. Majetek příspěvkové organizace je majetkem zřizovatele, který jej svěřuje organizaci k hospodaření, aby mohla plnit hlavní účel, pro který byla zřízena. Aby mohla organizace lépe využívat své hospodářské možnosti a odbornost svých zaměstnanců, může zřizovatel povolit doplňkové činnosti navazující na hlavní účel, s tím, že tento hlavní účel nesmí být narušen. Hospodaření v hlavní a doplňkové činnosti je vedeno odděleně. Zřizovatel provádí kontrolu hospodaření. Majetek nabývá organizace bezúplatným převodem od svého zřizovatele, darem nebo děděním s předchozím souhlasem zřizovatele nebo jiným způsobem na základě rozhodnutí zřizovatele."

Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.