1.	Základní charakteristika

2.	Členitost území

3.	Výškové poměry

4.	Povrchové zdroje

5.	Minerální vody

6.	Seznam použité literatury

„1. Základní charakteristika
Vodní zdroje v kraji se tvoří a obnovují z atmosférických srážek. Poloha na nejnižším místě říční soustavy Čech umožňuje využívat mohutný zdroj v podobě Labe, jehož povodí přísluší podstatná část území severočeského kraje. Pouze Liberecko, část šluknovského a Frýdlantského výběžku, patří k povodí Lužické Nisy, odvádějící vodu do Odry.
Krajem prochází linie hlavního evropského rozvodí mezi Severním a Baltským mořem – probíhá napříč Jizerskými horami, po hřbetu Černé Studnice na Javorník a vrcholovou linií Ještědu a Lužických hor.

2. Členitost území (viz tab. 1)
- přes 40 % plochy kraje má více či méně členitý povrch, zbytek území je poměrně plochý. Značný hydrologický význam mají okrajová pohoří, především Jizerské hory jsou důležitou sběrnou oblastí (roční úhrn srážek 900 – 1450 převyšuje celostátní průměr).
- „Hornatiny a vrchoviny Krušnohorské soustavy ovšem také vytvářejí dešťový stín, značně negativně ovlivňující situaci v Poohří na Žatecku a Lounsku.“ (Kačura, 1980)
- typologie reliéfu ovlivňuje i hustotu osídlení, v kraji jsou rozsáhlé plochy rovin, pánví a pahorkatin.

Tabulka č. 1: Členitost území severočeského kraje (v %)
Typ reliéfu Akumulační pánve Pahorkatiny vrchoviny Hornatiny
Severočeský kraj 22,3 41,8 21,8 15,1
ČR 22,0 37,9 29,1 11,0
(zdroj: Němeček, 1983)
3. Výškové poměry (viz tab. 2)
- většina území kraje leží v nadmořské výšce 200 – 500m. Jen necelá desetina plochy má nadmořskou výšku do 200m a 4 % nad 800m. Výškové poměry rovněž značně ovlivňují vodní režim a další složky přírodního prostředí – srážky, odtoky, charakter půd a vegetace.
- Podhůří Jizerských a Krušných hor má hustotu vodní sítě nad průměrem ČR. Naopak minimální je hustota v oblasti Roudnicka.“

Práce obsahuje mapu a tabulky.
Seminární práce Univerzity J. E. Purkyně z Pedagogické fakulty.