1.	Podmínky Československa

2.	Výhody československé ekonomiky

3.	Nevýhody československé ekonomiky

4.	Důsledný systém centrálního řízení ekonomiky

5.	Vysoký stupeň společného vlastnictví

6.	Postavení tržních subjektů – demotivace

7.	Kapitálová a technologická poddimenzovanost

8.	Cenová regulace, dotace

9.	Orientace zahraničního obchodu na trhy RVHP

10.	Stav podniků

11.	Centrální banka a bankovní sektor

12.	Právní a politický systém

13.	Počátek ekonomické transformace

13.1.

Ekonomické prostředí v Československu

13.2.

Přípravné období československé transformace

14.	Cenová liberalizace

14.1.

Liberalizace zahraničního obchodu

15.	Privatizace

15.1.

Formy privatizace

15.2.

Majetková restituce

15.3.

Malá privatizace

15.4.

Velká privatizace a investiční privatizační fondy

15.4.1.

Fáze velké privatizace

15.5.

Cíl privatizace

16.	Makroekonomická stabilizace

17.	Bankovní sektor

18.	Hlavní problémy bankovního sektoru byly především

"Důsledný systém centrálního řízení ekonomiky
Ekonomika byla centrálně řízena a výroba centrálně plánována. Podstatou byla neexistence trhů a skutečných tržních cen. Existovaly jen úřední ceny, které neodrážely nic, co by mohlo vézt k efektivnímu hospodaření a plánování. Centrální plánování mělo dva typické znaky: (Holman 2000, s. 9-10)
• centralizace ekonomického rozhodování neumožňovala podnikům samostatně rozhodovat o produkci a odbytu. Nedostávaly se jim informace o situaci na trhu, o nabídce a poptávce, o struktuře spotřebitelských preferencí ani vzácnosti ekonomických zdrojů. Ceny, mzdy a úrokové míry byly fixní a neplnily tak svou alokační funkci; plánování hmotných ukazatelů, zejména objemů produkce. Finanční ukazatele (příjmy, náklady, zisky) nebyly tak důležité a tak nebyly socialistické podniky motivovány k maximalizaci zisku, protože vlastnictví bylo státní.

Vysoký stupeň společného vlastnictví
Znárodnění a združstevnění bylo téměř dokonalé a soukromý sektor prakticky neexistoval. V Československu byl systém centrálně plánovaného hospodářství nejdůslednější ze všech zemí RVHP, měl jeden z nejmenších soukromých sektorů z bývalých socialistických zemí, který zaměstnával jen 1,2 % pracovní síly. Státní podniky vytvářely více než 87 % národního důchodu, družstva 10% a jen o něco více než 2 % produkovaly malé soukromé podniky. (Žídek 2006, s. 8). V roce 1949 existovalo okolo dvou milionů soukromě hospodařících zemědělců. Koncem 80. let jich bylo asi jen deset tisíc. Ale i mezi postkomunistickými zeměmi rozdíly existovaly. V Maďarsku, Polsku a také v NDR se drobné soukromé podnikání nestalo tak řídkým jevem. Československo však žilo pod vlivem komunistické ideologie, která zakazovala formy „vykořisťování člověka člověkem.“

Postavení tržních subjektů – demotivace
Vedení státních podniků bylo podřízeno kontrole vládních a dalších orgánů. Neexistence konkurence vedla ke stavu, kdy podniky neměly zájem uspokojovat potřeby zákazníků. Ekonomika fungovala na bázi měkkých rozpočtů a podniky vydávaly více peněz, než kolik vydělaly prodejem vlastní produkce. I ztrátové podniky měly nárok na dotace a úvěry od státu a to vedlo k neefektivní alokaci zdrojů. Lepší výsledky podniků vedly k náročnějšímu plánu a jejich zdroje byly používány k financování neprosperujících podniků, tím se negativně snižovala ekonomická motivace k novým a efektivním výrobním postupům, k inovování výrobků a služeb a řízení lidských zdrojů. Rozdíly v ohodnocení mezi kvalifikovanou a nekvalifikovanou pracovní silou byly malé. Pracovní morálka většinou nebyla vysoká a existovala pracovní povinnost a každý, kdo neměl v občanském průkazu razítko od zaměstnavatele, se dopustil trestného činu příživnictví.

Kapitálová a technologická poddimenzovanost
Na počátku byly podniky, díky silné zadluženosti vlivem bankovních úvěrů, ve velmi těžké situaci. Nedostatek vlastních zdrojů bránil dokončení restrukturalizace. Podniky nejevily snahu o zlepšování kvality své produkce, technologií, obnovu stávajících strojů a zařízení, protože nebyly pod konkurenčním tlakem, což vedlo k trvalému technologickému zaostávání za vyspělými zeměmi ve většině oborů."