1.	Stěhování národů

1.1.	Barbarské státy

1.2.

Hunové

1.3.

Attila

1.4.	Odoakerův stát

1.5.	Říše Ostrogótská

1.6.	Říše Vizigótská

1.7.

Vandalové

1.8.	Langobardi

1.9.

Burgundi

1.10.

Durynkové

1.11.

Alamani

1.12.

Kmeny na britských ostrovech

1.13.

Slované

2.	Francká říše

2.1.	Lenní systém

2.2.	Dagobert I.

2.3.	Pipin II. Herištálský

2.4.	Karel Martel

2.5.	Pipin III. Krátký

2.6.	Karel Veliký

2.7.	Kultura a vzdělání

2.8.	Ludvík Pobožný

3.	Byzantská říše

3.1.	Iustinianus

3.2.	Vnitřní politika

4.	Útoky na Byzanc a významní císařové

4.1.	Herakleios

4.2.	Leon III. Isaurijský

4.3.	Michal III.

4.4.	Jan I. Cimiskes

4.5.	Basileios II. Bulgarobijce

4.6.	Konstantin IX.

4.7.	Romanos IV. Diogenes

5.

Arabové

5.1.

Mohamed

5.2.

Abú Bakr

5.3.

Omar

5.4.

Osman

5.5.

Umajovci

5.6.

Abbasovci

5.7.	Kultura a učenci

6.

Polsko

6.1.

Měšek

6.2.	Boleslav Chrabrý

6.3.	Boleslav Křivoústý

7.

Uhersko

7.1.

Gejza

7.2.	Svatý Štěpán I.

7.3.

Koloman

8.	Kyjevská Rus

8.1.

Oleg

8.2.

Igor

8.3.	Svjatoslav

8.4.

Vladimír

8.5.	Jaroslav Moudrý

8.6.	Vladimír Monomach

9.

Tataři

10.

Anglie

10.1.

Edward III. Vyznavač

10.2.

Vilém I. Dobyvatel

11.

Francie

11.1.

Karel III. Prosťáček (Pitomý)

12.	Svatá říše římská

12.1.

Ludvík II. Němec

12.2.

Arnulf Korutanský

12.3.

Ludvík IV. Dítě

12.4.

Jindřich I. Ptáčník

12.5.

Ota I. Veliký

12.6.

Ota III.

12.7.

Konrád II.

12.8.

Jindřich III.

13.	Boje o investituru

13.1.

Jindřich IV.

14.	Církev ve středověku

14.1.

Církevní hierarchie

14.2.

Volba papeže

14.3.

Svatořečení (canonizatio)

14.4.

Boje o investituru

14.5.

Církevní schizmata

14.6.

Lyonská unie

14.7.

Florentská unie

14.8.

Velké schizma

"ŘÍŠE VIZIGÓTSKÁ 410 – 503 – 711
V letech 376 – 378 n. l. v podunajských provinciích povstali ze strachu před Huny Vizigóti a k nim se přidali otroci, vrazi, lupiči a podobná elita IV. cenové skupiny. Roku 378 n. l. s nimi Římané svedli bitvu u Hadrianopole. Vojsku zde velel naprosto neschopný císař Valens. Římané byli naprosto zmasakrováni a sám Valens byl zajat, stáhnut z kůže a zaživa upálen.
R. 382 n. l. byl uzavřen mír, ale jen nakrátko. Ke vzbouřencům se přidávali další barbaři a útočili znovu na západní římskou říši.
R. 402 byli vojevůdcem Stilichonem zastaveni v bitvě u Pollentie a následujícího roku 403 poraženi u Verony. Zajímavostí je, že Stilichon byl také barbar – Vandal. Vizigóti poté útočili opět na západořímskou říši a r. 410 n. l. pod vedením krále Alaricha vyplenili Řím a pak je císař Honorius musel usadit jako spojence v jižní Francii, kde si založili svůj stát.
R. 395 n. l. zemřel císař Theodosius I. a svou závětí rozdělil římskou říši na východořímskou a západořímskou říši. Východořímské říši vládl Theodosiův syn Arcadius, po něm jeho syn Theodosius II. a Zenon se sídlem v Constantinopoli; Západořímské říši vládl druhý Theodosiův syn Honorius se sídlem v Ravenně.
Vizigótský král Alarich dobyl r. 410 Řím a totálně jej vyplenil. V roce 412 byli Vizigóti usazeni císařem Honoriem jako římští spojenci v jižní Francii a založili si svůj stát s hlavním městem Tolosou. Po Alarichovi nastoupil na trůn král Theodorich I. (418 – 51).
R. 451 Římanům pomohli Vizigóti v čele s králem Thedorichem I. proti Hunům, Theodorech však byl při bitvě na rozkaz Aetia zabit římským vojákem, který použil luk, aby to vypadalo, že krále zabili Hunův. Vizigóti pak měli lepší motivaci k boji a Attila prohrál.
V poslední čtvrtině 5. století se Vizigóti stěhovali do jižní Galie, kvůli útokům Burgundů, kteří dříve sídlili v dnešním Švýcarsku kolem Ženevy. Vizigóti dobývali Hispanii a za krále Euricha se zde také usadili. Od r. 507 bylo hlavním městem říše Toledo. Říši zničili až v letech 711 - 718 Arabové. Jihofrancouzská část vizigótského státu byla dobyta r. 507 Franky.

VANDALOVÉ 439 - 534
Byl to nájezdnický národ a v 5. st. prošli celou Evropou a všude vraždili a plenili jako Hunové. R. 429 se pod vedením krále Geisericha, ve spojení s Alany, přeplavili do severní Afriky a dobyli tamější východořímskou provincii. Tam roku 439 vznikl jejich stát trvající v letech 429 – 534.
Odtud také pořádali „zájezdy“ do Evropy. R. 455 navštívili Řím, vyplenili ho a zlikvidovali všechny památky. Jejich návštěva je značně proslavila, protože ze jména jejich národa vniklo označení vandal.
R. 534 východořímský vojevůdce Belisarios, který se spolu s kolegou Narseem již vyznamenal doma roku 532 potlačením povstání Níká. Ten zaútočil z rozkazu císaře Iustiniána na vandalskou říši, pomstil Římany a zlikvidoval ji a její území připojil k východořímské říši.

LANGOBARDI 568 - 773
Sídlili v severní Itálii a bojovali s Byzancí o Ravenský exarchát. Ten se Langobardům nakonec podařilo opanovat pod vedením krále Aistulfa. Další boje vedli s Franky a to konkrétně s Pipinem III. Krátkým. Ten jako francký majordomus roku 751 svrhl posledního krále z Merovejské dynastie Childericha III., zavřel ho do kláštera, nechal ho ostříhat (délka vlasů byla u Franků odznakem důstojnosti) a prohlásil se králem. Jako nový král potřeboval dosáhnout uznání od francké šlechty, a tak roku 754 – 755 porazil Langobardy a jejich území, hlavně okolí Říma a Perugijské vévodství, daroval papeži Štěpánovi II., který jej potvrdil v jeho královské hodnosti. Pipin tak dosáhl všeobecného uznání od svých velmožů, protože nyní byl králem ex divina gratia (z Boží milosti)."

Práce obsahuje několik podobizen významných osobností, rozsah čistého textu je cca 31 stran.