1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1.

Inspirace

2.1.1.

Tanec

2.1.1.1.

Historie tance

2.1.1.2.

Pohyb

2.1.1.3.

Rytmus

2.1.2.

Hlavní motiv k vytvoření tisku

2.1.3.

Podmět k vytvoření filmu

2.1.3.1.

Tanec života I

2.1.3.2.

Tanec života – návrhy

2.1.3.3.

Tanec života

2.1.4.

Výchozí body k utvoření oděvní kolekce

2.1.5.

Sítotisk

2.1.6.

Software pro vytvoření tisku

2.2.

Film

2.2.1.

Software

2.3.	Oděvní kolekce

2.3.1.

Barevnice

2.3.2.

Použité materiály

3.	Praktická část

3.1.

Film

3.1.1.

Tanec života I

3.1.1.1.

Doplňky k natáčení

3.1.2.

Tanec života – návrhy

3.1.3.

Tanec života

3.2.

Tisk

3.2.1.

Tvorba návrhu pro tisk

3.2.2.

Umístění tisku

3.3.	Oděvní kolekce

3.3.1.

Návrhy

3.3.2.

Technický nákres a popis

3.3.2.1.

Návrh II

3.3.2.2.

Návrh III

3.3.3.

Fotodokumentace realizovaných návrhů

4.

Závěr

5.	Použitá literatura

"1.1.1.1 Historie tance
„Tanec provází člověka od nejstarších dob civilizace. Jak v minulosti tak i dnes plní svou funkci kulturní, společenskou, uměleckou a zdravotní.“ [11, s. 5]
Kamilov uvádí, že se tanec objevuje již u primitivního člověka, který byl stejně jednoduchý jako on a zcela odpovídal náladě tančícího. V době specializace lidských zaměstnání se změnil i tanec, také se specializoval. Tzn. zrcadlení se určitého zaměstnání každého člověka v něm. „Bojovníci tančili tance válečné, při nichž napodobovali boj, lovci znázorňovali zvířata a lov na ně a rolníci nejčastěji setbu apod. Můžeme tedy předpokládat, že tanec je tak starý, jako lidstvo samo.“ [8, s. 9-10]
Když se stal tanec oblíbeným pro svou estetickou roli, vytratil se v ten okamžik jeho původní účel. „Vybíjení přebytečné energie – a stal se čistým uměním, jehož adepti, tanečníci, byli vedeni k jeho zdokonalení.“ [8, s. 11]
„Nejstarší tance, které byly uměním, jsou tance asijské a egyptské a ty měly vliv na tanec řecký, z něhož vycházejí tance evropské. Z takového tance lidu později vznikl chór a k němu se později připojili herci a utvořili tak divadlo.“ [3, s. 9-10]
V prvotních divadelních hrách např. postavu, která měla na scéně zemřít, hrál člověk odsouzen k smrti a ten byl skutečně ubit, aby diváci získali co nejvěrnější pocit z hořkosti umírání [22, s. 40s].
„Tanec zaujímal důležité místo a funkci v životě člověka od nepaměti a společně s hudbou patřil k nejtypičtějším prostředkům sebevyjádření. Byl vždy nedílnou součástí posvátných obřadů a rituálů, které se konaly u příležitosti důležitých událostí a mezníků v životě, jakými bylo například narození dítěte, iniciační obřady příslušníka kmenové komunity, sňatek, úmrtí apod. Znázorňoval často mýty, stvoření a vztah k bohům, umožňoval komunikaci s duchy předků. Rituály měly velmi důležitou psychohygienickou funkci, neboť pomáhaly jedinci smířit se s rytmy v přírodě a s procesy změny, zrání a dospívání. Tanec doprovázel také rituály, které s týkaly zemědělství a lovu, a samozřejmě byl také využíván při léčbě nemocí.“ [1, s. 13]
„Uplatnění tance jako léčebného rituálu sahá až do nejranějších počátků lidské historie. Taneční terapie staví na psychologických a fyziologických pojetích, které zdůrazňují vztah těla a psyché.“ [6, s.17] „Staří Řekové považovali některé formy tance za očistné nebo uzdravující, neboť docházelo k uvolnění emocí“ [1, s. 18].
Siblík se blíže zmiňuje k původu tanců bojovných, náboženských, lidových, společenských a tanců lásky.
Z nutnosti stále udržovat tělo v bojovné zdatnosti a pohotovosti vznikly hry, které tento cíl plnily. Tyto pěstěné fyzické vlastnosti byly pak „symbolickým a nekrvavým způsobem“ předváděny při slavnostních příležitostech formou tance. Tyto tance také sloužily k „roznícení mysli před bojem samým a to zpětným působením těla na ducha“. Tak se vyvinuly tance bojovné, které jsou doloženy v každé kulturní historii všech národů. V té době se také formuje um strategie.
V časech neválečných „opíjel se člověk nejsilnějším požitkem, při němž i nejchladnější srdce jihlo – láskou“. Tam kde se slavila plodivá síla, symbolicky se opakovala gesta lásky, která byla považována za posvátné pro svou schopnost dávat život – rozmnožovat. „Tanec lásky lze nalézt na všech stupních civilizace ve formě naivní, cynické, hieratické, a zjemnělé až do odtažitosti.“
Náboženské tance jsou považovány za nejstarší choreografickou formu, protože napodobovaly „pohyb hvězd, gesta božstev a veliké činy“. „Posvátná úcta s city elegickými provázela lidskou schránku toho, jenž odcházel do tajemného neznáma v tancích pohřebních.“"

Práce obsahuje několik schémat, rozsah čistého textu je cca 18,5 stran.
Výsledná fotodokumentace není v práci obsažena.