1.

Úvod

2.	Historický vývoj zdiva

3.	Druhy poruch – nejčastější vady a poruchy u zděných staveb

3.1	Charakteristické poruchy nosných zděných konstrukcí

3.1.1

Příčiny poruch, zatěžovací účinky a vlivy

3.2

Trhliny

3.2.1

Příčiny vzniku trhlin

4.	Zkušební postupy

4.1	Pevnost v tlaku destruktivně

4.1.1

Pevnost v tlaku na vzorcích odebraných z konstrukce

4.1.2

Pevnost na vzorcích vyrobených z jádrových vývrtů

4.2	Pevnost v tlaku – nedestruktivně

4.2.1

Waitzmanův tvrdoměr

4.2.2

Schmidtovo kladívko (odrazový tvrdoměr)

4.3	Metody zjišťování pevnosti malty ve spárách

4.3.1

Odrazový tvrdoměr - Schmidt PM

4.3.2

Ultrazvuková impulsová metoda

4.4	Ověření pevnosti v tlaku pomocí metody lokálního porušení

4.4.1

Kučerova vrtačka – TZÚS

4.5	Zkouška nasákavosti

4.6	Zkouška pevnosti v tlaku

5.	Experimentální část

5.1	Praktická část zkoušky Kučerovou vrtačkou

5.2	Praktická část zkoušky ultrazvukovou impulzovou metodou

5.3	Reprezentativní vzorky – výroba krychlí o délce strany 50x50x50 mm

5.4	Praktická část zkoušky nasákavosti

5.5	Praktická část zkoušky pevnosti v tlaku

6.

Přílohy

6.1	Kalibrační vztah pro vrtačku typu PZZ 01 – pro malty (stupeň č. 1)

6.2	Kalibrační vztah pro vrtačku typu PZZ 01 – pro cihly (stupeň č. 2)

"Stavební objekty, jež vyžadují zvláštní pozornost, jsou stavební konstrukce a budovy vystavené účinkům dynamického zatížení od technologických zařízení a strojů, od dopravy, nárazů zvukových vln nebo vystavení účinkům způsobeným opakujícími se odstřely (např. v blízkosti lomů). Při velmi vysokých frekvencích dynamicky namáhaný materiál mění své mechanické vlastnosti. U ostatních případů lze uvažovat mechanické vlastnosti, jenž byly stanovené statickými zkouškami. Ve stadiu proměnné odezvy konstrukce v čase nastává únava materiálu. Napětí na mezi únavy se snižuje tím více, čím více je počet opakujících se cyklů zatížení.

U zděných staveb dochází zejména k nízkocyklické únavě, k postupnému rozvoji trhlin a nárůstu plastických deformací při dosažení počtu cyklů v intervalu od 102 do 105. Jako první projev tohoto nežádoucího účinku můžeme pozorovat vznik vlasových trhlin v omítce, ve stycích různých materiálů, v rozích otvorů a následně nato postupně opadává omítka a trhliny se dále rozšiřují do nosných zdí. Se vznikem trhlin, a jejich následným rozvojem, se pojí postupná ztráta stability celé konstrukce a také ztráta prostorové tuhosti. Pokud dynamické účinky zatížení neustávají (např. při opakovaném seismickém odstřelu, nárazu silné zvukové vlny, apod.) a dojde k překročení mezních plastických deformací, dochází k úplné destrukci objektu, popř. ztrátě stability.

Mechanické poruchy od dynamických účinků (odpadávání omítky, trhliny v rozích otvorů, ve styku zdi a ve fabionech, uvolnění uložení stropů, uvolněné překlady, trhliny nepravidelně uspořádané) jsou velmi podobné trhlinám vyvozených od vodorovných složek zatížení. Význačným rysem trhlin od dynamických účinků je to, že trhliny netvoří „souvislý obrazec“, který odpovídá průběhu izostat od určitého – dominantního – účinku zatížení.
Mezi nejnepříznivější dynamické účinky působícím na budovy jež se nacházejí v uliční zástavbě patří účinky způsobené pohybem kolových a kolejových vozidel (brzdné a rozjezdové síly, kmitání přenášené podložím).

Z hlediska statického posouzení jsou významnými vlastnostmi pevnost a tuhost dané konstrukce. Pokud se zaobíráme otázkou dynamického posouzení, tak vedle pevnosti a tuhosti hraje velkou roli také hmotnost. Těžké zděné budovy s velkou setrvačnou hmotou jsou totiž choulostivější na působení dynamického zatížení. Oproti ocelovým konstrukcím mají betonové a zděné konstrukce rychlejší útlum. Horizontální pohyb zemského povrchu dosahuje v průběhu zemětřesení 0,3 až 0,5 násobek (i více) gravitačního zrychlení – tato vodorovná složka má pro budovy nejzávažnější následky.

Při rozboru statických poruch vycházíme z charakteru a průběhu trhlin. Vznik trhlin je spojen s místy, kde působí největší namáhání, ale zároveň vznikají i v místech menší pevnosti. Průběh trhlin je tedy dán nehomogenitou a nestejnorodostí materiálu konstrukce. Následkem toho velmi často dochází k tomu, že průběh trhlin se liší od průběhu napětí, popř. i ke změně způsobu porušení. Poruchy můžeme klasifikovat do tří kategorií:
- tahové trhliny – jejímž znakem jsou rozevření trhliny s neporušeným obrysem trhliny
- smykové trhliny – poznáme podle posunutí v trhlině a porušeným obrysem trhliny
- tlakové trhliny, větvení trhlin, drcení materiálu, odlupování a vrásnění povrchových vrstev"

Práce obsahuje tabulky, vzorce a schémata. Rozsah čistého textu je cca 18 stran.