1.

Úvod

2.	Římské legie a jejich vývoj od republiky po pád císařství

2.1.	Římské legie za rané republiky

2.2.	Reforma Marcuse Furiuse Camilla

2.3.	Mariova reforma

2.4.	Římské legie za císařství

3.	Vyobrazení legionářů z různých období Říma

4.

Závěr

5.	Seznam použité literatury

"1. Římské legie a jejich vývoj od republiky po pád císařství
1.1. Římské legie za rané republiky
Dějiny Říma a tím pádem římských legií sahají až na přelom 6 a 7. století před naším letopočtem. Zpočátku se Řím nacházel pod nadvládou kmene Etrusků. V té době zde bylo monarchistické zřízení. Od té doby co se Řím osamostatnil a změnil v republiku, se datuje až patologický strach Římanů z toho, že by se nějaký muž mohl prohlásit králem a znovu zřídit království. To také stálo život významného vojevůdce, politika a spisovatele Gaia Iulia Caesara. Ironií je, že hned další významný muž Gaius Iulius Caesar Octavianus Augustus prakticky tohoto dosáhl, i když se sám za císaře neprohlásil a prohlásil se pouze za prvního občana mezi všemi, tak jako císař vládl.
Zprvu římské vojsko plnilo funkci víceméně obranou, čemuž i odpovídalo zřizování vojska pouze v případě potřeby a pouze z římských občanů. Ale vzhledem k tomu, že Římané válčili prakticky neustále, tak se Římské vojsko zřizovalo každý rok na jaře na Martově poli a rozpouštělo na podzim. Službou byli povinováni občané ve věku od 17 do 60 let. Postupem času, když Řím získával stále větší vliv a moc na apeninském poloostrově a ustanovoval si takzvané spojence, si Římané vytvářeli vojsko nejen z legií složených z vlastních občanů, ale i ze svých spojenců. Každému takovému vojsku veleli dva na rok volení konzulové, kteří každý veleli jednomu konzulskému vojsku ve složení 2 legií římských a 2 legií spojeneckých, anebo pokud byla tato vojska spojena, se ve velení každý den střídali. To sebou samozřejmě neslo problémy, pokud každý konzul měl jiný názor na vedení vojenského tažení. Proto na dobu 6 měsíců bylo možno v nouzi nejvyšší zvolit diktátora, který měl jediný pravomoc nad římskými vojsky.
Římské legie měly velmi propracovanou strukturu. Každá legie se skládala z 5 kohort a 10 turm jízdy. Spojenecká legie měla jezdectva ještě víc a to 30 turm. Každá turma se skládala z 30 jezdců a velel jí prefekt. Dále se dělila na tři decurie, kterým velel decurion. Kohorta se skládala vždy ze 6 manipulů a zhruba 120-160 lehkooděnců. V kohortě bylo, jak jsem již zmínil, 6 manipulů. Byly to manipuly tří různých typů římských těžkooděnců. První dva manipuly byli z hastatů, druhé dva manipuly byly z principů a poslední dva manipuly se skládaly z jakési zálohy a to byli triariové. Manipul byla základní taktická jednotka. Každý manipul se dělil dále na dvě centurie. Centurie byla nejmenší římská pěší těžkooděná jednotka. Obsahovala u hastatů a principů 60 mužů a u triarů 30 mužů. Každé centurii velel centurion. Jeden centurion byl volený a ten plnil zároveň velitele celého manipulu. Každý volený centurion, kterých bylo v legii 30, pak jmenoval ještě dalšího centuriona, který velel druhé centurii v manipulu. Celkem bylo v legii 60 centurionů. Tito centurioni se postupem času po Mariových reformách stali profesionální, velice výkonnou páteří římského vojska.
Základním kamenem celého římského vojska byl legionář. Tento 165 cm vysoký, svalnatý, vytrvalý a hlavně disciplinovaný občan, byl důvod toho, proč se z Říma stala starověká supervelmoc, která ovládala životy lidí v prakticky celém tehdy známém světě. Již od počátku byli vedeni k bojovému duchu a smyslu pro kázeň. Neustálý výcvik z nich pak udělal nejhrozivější a nejúčinnější válečný stroj starověku, kterému mohli vzdorovat pouze geniální jedinci, jako byl například Kartaginský vojevůdce Hannibal. Legie sice nebyly neporazitelné, ale ve výsledku svého protivníka dříve či později udolaly.
Odvody se prováděli, jak jsem již popsal výše, při veřejném shromáždění v březnu na Martově poli. Tam dva zvolení konzulové a šest zvolených vojenských tribunů přihlíželo a rozdělovalo Římany dle jejich finančních možností do jednotlivých tříd, kterých bylo šest. První třída poskytovala jezdce a těžkooděnce, druhá a třetí poskytovala také těžkooděnce, ale méně obrněné, čtvrtá a pátá poskytovala lehkooděnce a do šesté zahrnuli lidi z různých důvodů služby neschopné. Toto dělení mělo své kořeny v řeckém způsobu vystrojování vojska do války, kdy si každý občan musel pořídit výzbroj a výstroj sám, což zvláště v případě jezdců, byla velice nákladná záležitost."

Univerzita obrany, Fakulta ekonomiky a managementu, Katedra ekonomie, seminární práce z Dějin vojenství.
Práce obsahuje ilustrace 2 legionářů, rozsah čistého textu je 6,5 stran.