1.

Úvod

2.	Základní geologické informace

2.1.	Český masiv

2.1.1.

Moldanubikum

2.1.2.

Moravikum

2.1.2.1.

Brněnský a Dyjský masiv

2.1.2.2.

Série vnějších a vnitřních fylitů

2.1.2.3.

Devon a moravskoslezský kulm

2.1.2.4.

Boskovická brázda

2.1.2.5.

Jura a křída Moravského krasu

2.1.2.6.

Paleogén českého masivu

2.2.

Karpaty

2.2.1.

Karpatská čelní předhlubeň

2.2.2.

Vnější flyšové pásmo

2.2.3.

Vídeňská pánev

"1. Úvod
List geologické mapy ČSSR (Brno) zobrazuje území jižní Moravy mezi 16° a 17° východní zeměpisné délky a 40°40´ a 49°20´ severní zeměpisné šířky. Po správní stránce náleží Jihomoravskému kraji. Do nejjižnější části listu zasahuje území Rakouska. Nejvyšší místo je na českomoravské vrchovině u obce Ruda (kóta 588 m n. m.) na SZ od Velké Bíteše (severní část listu), nejnižší kóta 153 m n. m. se nalézá jižně od Lanžhotu (pravý dolní roh listu). Nejvýznamnějšími sídly jsou Brno, Břeclav, Moravský Krumlov a Velká Bíteš.
Orograficky a vývojově náleží území mapového listu Brno dvěma významným celkům. Severozápad je součástí masivu České vysočiny a jihozápad patří ke Karpatům. Obě tyto soustavy se od sebe liší jak vývojem, tak i povrchovými tvary. Zatímco česká vysočina je staré zbroušené komplexní pohoří, Karpaty jsou součástí alpské soustavy.
Hydrograficky náleží převážná část území listu do povodí řeky Dyje. Jen malá část u Vyškova a jihovýchodní cíp jsou odvodňovány řekou Moravou. K větším vodním tokům patří kromě již zmiňované Dyje také Svratka, Jevišovka, Jihlava a Rokytná.

2. Základní geologické formace
Území mapového listu Brno je rozčleněno hned do několika významných geologických formací – moldanubika, moravika (Brněnský masiv, moravskoslezský kulm, Dyjský masiv, Boskovická brázda), jejichž rozložení odpovídá rozložení českého masivu na tomto mapovém listu, a Karpat, které se zde skládají z čelní předhlubně, vnějšího flyšového pásma (podslezsko-ždánická jednotka) a neogenní Vídeňské pánve.

2.1 Český masiv
2.1.1 Moldanubikum
Moldanubikum je na tomto mapovém listu dvojího stáří, proterozoického (charakteristické např. pro ghfölské ruly) a paleozoického devonu až karbonu (granulity). Nalézá se v sz. části mapy (tvoří zde nejvýchodnější část tzv. moravské větve) a je tvořeno v severní části intruzivními horninami třebíčského masivu (pozdně variské magmatity spodnokarbonského stáří ) a katazonálně metamorfovanými horninami.
Z metamorfitů se zde vyskytují ruly, jedná se o migmatitické biotitické ortoruly (tj. ghfölské bílé ruly) a v menší míře migmatitické biotitické pararuly, granulity, pruhy amfibolitů a vzácně i čočkovité vložky krystalických vápenců. V moldanubiku je také poměrně častý výskyt serpentinitů, které jsou často olivinické. Největším serpentinickým tělesem je mohelenský masiv a poměrně významné naleziště o rozloze cca 5 km2 se také nachází o něco dále na východ po obou březích řeky Jihlavy mezi Hrubšicemi a Novou Vsí u Oslavan. Moldanubikum lemuje svorová zóna, tzv. Nedvědická série (stáří silur).
Co se tektoniky týče, styk moldanubika s moravikem je tektonický a nalézá se mezi nimi poměrně ostrá hranice. Moldanubikum je podél ní přesunuto k východu na vzdálenost 40 – 50 km. Při tomto přesunu byly plastičtější horninové komplexy moravika tlakem silně deformovány. V moldanubiku téměř středem oblasti migmatitických biotitických ortorul probíhá výrazná horizontálně zvlněná synklinála, která je na severu přerušena probíhajícím výběžkem třebíčského masivu. Východní křídlo této synklinály přechází v menší příčně přerušenou antiklinálu, jež se na jihu obloukovitě stáčí k východu do prostoru mezi moravikum dyjské klenby a granulitovou formaci, kde navazuje na hlavní synklinálu, která má směr VSV – ZJZ. Brachysynklinální uzávěr sahá až k Moravskému Krumlovu, kde na tektonické hranici Boskovické brázdy končí nejdále na východ vysunutá část moldanubika."

Práce obsahuje množství odborných termínů z geologie, mineralogie a petrografie.