1.	Období tvorby

1.1.

Realismus

1.2.	Neoabsolutismus

2.	Současníci

3.	O autorovi

4.

O díle

5.

Obsah děl

5.1.	Tyrolské elegie

5.2.	Král Lávra

5.3.	Křest svatého Vladimíra

"3. O autorovi
básník, novinář, politik, překladatel
žil v 19. století
pocházel z obce Borová u Přibyslavi
studoval gymnázium
navštěvoval kněžský seminář (byl z něho vyloučen)
poté působil v Rusku jako vychovatel
psal epigramy
redaktor Pražských novin a jejich literární přílohy Včela
dílo: Tyrolské elegie
Král Lávra
Křest sv. Vladimíra

epigram = krátká satirická báseň zakončená pointou
- např: /Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad máme,
že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme/

4. O díle
Tyrolské elegie
podnět – vlastní zážitek
téma – zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství
záměr – kritika policejního systému, pokrytectví, opovržení rakouskou vládou
žánr – satira (ironie + výsměch), zatýkání jako ironický vtip – přátelský čin Bachův
Král Lávra
báseň na motiv irské pohádky o králi s oslíma ušima
narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka
hlavní postavy – král, količ Kukulín, čeští muzikanti

Křest sv. Vladimíra
téma – kritika absolutismu jako způsobu vlády, pokrytectví
postavy – car Vladimír (omezený násilník), bůh Perun (ubohý sluha absolutistického vládce)
odehrává se zdánlivě v dávných dobách (pro oklamání cenzury), ve skutečnosti je to kritika rakouské vlády, výsměch a ironie
skladba zůstala nedokončená nebo se jí část nedochovala

5. Obsah
Tyrolské elegie (elegie = žalozpěv)
Borovský rozmlouvá s měsíčkem, začne mu vyprávět, co se mu přihodilo. Popisuje, jak proběhlo jeho noční zatčení (přátelský čin Bachův – v dopise mu psal, že potřebuje změnu povětří – ironický vtip) Dále popisuje loučení s rodinou, které proběhlo pod policejním dohledem. Dále píše o samotné cestě. Jedou kolem borovského kostela a Havlíček zavzpomíná na své dětství a mládí. Cesta pokračuje, splaší koně, kočí i stráže vyskočí z kočáru ven, Havlíček zůstane a koně usměrní. Dojede s nimi do nejbližší hospody a tam na četníky, kteří se cestou nastydli, počká. (= vláda, policie není schopna ukočírovat kočár, natož pak zemi) V posledním zpěvu už Havlíček jen konstatuje, že je v Brixenu v podstatě vězněn a hlídán a začíná se mu vytrácet naděje na návrat.

Král Lávra
Král Lávra je báseň o jednom Irském králi, který byl velice moudrý, a v jeho království se žilo všem dobře. Jen jedna věc na něm byla divná – nechal se stříhat a holit jen jednou do roka, a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal popravit. Jednou si vylosoval “osudovou zakázku” mladý Kukulín. Když dodělal svou práci, byl poslán na popraviště. Když se to dozvěděla jeho stará matka, šla ke králi prosit o milost. Na krále zapůsobila, a Kukulínovi byla udělena milost, pod podmínkou, že co ví si nechá pro sebe, a bude krále holit do smrti. Kukulín s radostí přijme, ale po čase se souží, a stále víc ho trápí, že to co o králi ví nemůže nikomu nadosmrti říci. Matka si toho všimla, a doporučila mu, ať jde za poustevníkem, který žije v lese, že ten mu určitě poradí, co má dělat. Poustevník mu poradil, ať to co ho souží našeptá do jedné staré vrby, že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal a skutečně se mu ulevilo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když šli čeští hudebníci, co měli na hostině hrát, kolem staré vrby, basista si všiml, že ztratil kolíček od basy, uřízl se tedy nový ze staré vrby. Na hostině basa začala sama hrát: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“ Když už to tahkhle všichni dověděli, král přestal své uši schovávat a lidé ho měli rádi ještě víc."

Práce je vypracovaná jako podklad pro státní maturitu. Obsahuje hrubé pravopisné chyby i věcné nepřesnosti. Je kompilačního charakteru.