1.

Úvod

2.	Definice politické kultury

3.	Česká politická kultura

3.1.	Politická kultura za raného komunismu

3.2.

50. léta

3.3.

60. léta

3.4.	Normalizace

3.5.	Politická kultura a její vývoj po listopadu 1989

"2. Definice politické kultury
Pojem politická kultura se používá v řadě oborů (psychologie, sociologie, politologie,…) a disponuje řadou významů, do kterých lze zahrnout jak spokojenost s náladami, postoji občanů, tak názor zcela opačný. Lze jej použít pro hodnocení jedince, vystupujícího a vyjadřujícího v politice, tak i pro hodnocení celých skupin obyvatel jako celku. Lze ho též použít jako výsledek sociologického či psychologického pozorování veřejného mínění a dotýká se zejména: subjektivního dojmu a hodnocení, reakce na chování, politické situace, veřejného mínění a formy projevu občana či skupin občanů.
Existuje celá řada definicí a přístupů, avšak víceméně každý autor pojem politická kultura vysvětluje odlišně od ostatních. Je nutné však mít na paměti několik zásadních kritérií. Poznávání politické kultury jev každé zemi jiné, a týká se to jak zemí, které procházejí bouřlivými etapami změn, tak zemí, které lze považovat za stabilní. Politická kultura je stále činná a je nutno proto neustále sledovat nové trendy, okolnosti a podmínky, které s ní přímo i nepřímo souvisejí. Neexistuje jedna jediná kultura pro jednu jedinou zemi, protože neustálý pohyb obyvatelstva uvnitř i vně států má za následek neustále novou tvorbu specifických prvků. Kvalitou politické kultury lze rozumět jako schopnosti diskuze jak s partnery, tak s protivníky, a to i v případě, kdy partner nebo protivník není dostatečně schopen nebo ochoten se této diskuze účastnit. Politická kultura je též úzce spjata s násilím, avšak nikoliv hrubým fyzickým, nýbrž psychologickou nátlakovou „hrou“, mající za úkol podmanit si oponenta, ideálně v intencích zákona.

3. Česká politická kultura
Pro českou politickou kulturu platí to samé, co pro jiné politické kultury. Utvářela se pod vlivem historického vývoje a zvláštnostmi, kterými český národ ve 20. století prošel. Po dlouhé době vznikl na začátku 20. století konečně samostatný stát, za spolužití s dalšími národy a okolnostmi, které nutí neustále se vracet zpět, hodnotit a porovnávat. Česká kultura prošla několika obdobími iluzí a deziluzí, avšak nejedná se o události odlišné jiným národům – ač si Češi rádi myslívají opak. Měly však různou intenzitu a zanechávaly různé následky.

3.1 Politická kultura za raného komunismu
Vývoj české politické kultury za komunismu je dokonalou ukázkou nastolování antidemokracie, jejímž cílem bylo potlačení veškerých kulturních hodnot – tak jak si tehdy vládnoucí „elita“ představovala. V 60. letech nastávalo opětovné rozpomínání demokratických hodnot, tolik potlačovaných po roce 1948, a opět se ukazovalo, že ani důsledná manipulace (voleb, soudních procesů, personální politika apod.) nemůže otřást vědomím svobody a humanity české veřejnosti. Vliv sovětského svazu, zpočátku braný pozitivně jako osvobození od fašizmu, a spolu s historickou zkušeností tradicí a zkušeností nemálo podepsal i na české politické kultuře. Osvobozování od jiného slovanského národu od zničujícího fašismu a tradice slovanské sounáležitostí, prezentované jako humanita a demokracie. Všechny tyto aspekty byly celou éru komunismu neustále prezentovány vládnoucí elitou prezentovány spolu s patetickými motivačními hesly jako „se Sovětským svazem na věčné časy“ a „země, kde zítra znamená již včera“.
Zpočátku bezmezný obdiv však pramenil zejména z české neznalosti poměrů v idealizované zemi, a idealizoval si ji jako demokratickou a svobodnou zemi, jejíž přátelství je nutné si získat a následně udržovat. Tato iluze ideálů umožňovala postupnou sovětizaci země, přijetí sovětské propagandy a přesvědčení. Vědomí občanů bylo plněno a přeplňováno patosy prezentující Sovětský svaz jako supervelmoc plnou ideálů demokracie, svobody, míru a spravedlnosti v čele s řadou geniálních vůdců, ať už to byl Stalin či Brežněv."

Práce obsahuje gramatické chyby a překlepy.
Zpracováno na Právnické fakultě Univerzity Palackého jako seminární práce do předmětu Politický systém ČR.