1.	Druhá světová válka

1.1.	Kořeny války

1.2.	Události předcházející válce v Československu

1.2.1.

Zábor Sudet

1.2.2.

Samostatný Slovenský štát

1.3.	Protektorát Čechy a Morava

1.3.1.

Odbojové organizace

1.3.2.

Atentát na Reinharda Heydricha

1.4.	Napadení Polska jako začátek války

1.5.	Boje Německa se západními a severskými zeměmi

1.6.	Boje Německa se SSSR

1.7.	Konference v Teheránu

1.8.	Vylodění v Normandii, povstání ve Varšavě, boje o Dukelský průsmyk

1.9.	Jaltská konference

1.10.

Pražské povstání

1.11.

Postupimská konference

1.12.

Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki

1.13.

Oběti války

2.	Československo po druhé světové válce

2.1.1.

Poválečná politická situace v Československu

2.1.2.

Odmítnutí Marshallova plánu

2.1.3.

Měnová reforma

2.1.4.

Hospodářství

2.1.5.

Komunistický převrat

2.1.6.

Politické procesy

2.1.7.

Vznik Varšavské smlouvy

2.1.8.

Vývoj před pražským jarem

2.1.9.

Pražské jaro

2.1.10.

Okupace

2.1.11.

Normalizace

2.1.12.

Charta 77

2.1.13.

Listopad 1989

2.1.14.

Polistopadová politická situace

"Druhá světová válka

1939 – 1945
Mezi mocnostmi Osy – Německem, Itálií a Japonskem – a Spojenci – Francií, Velkou Británií,později Sovětským Svazem a USA.
Za kořeny druhé světové války bývají označovány ponižující podmínky, které Německu nadiktovala Versailleská smlouva a hospodářský kolaps Výmarské republiky.
Krize demokracie se podílela na vzniku Mussolliniho režimu v Itálii a Francovu ve Španělsku.
1938 v březnu Hitler anektoval Rakousko – anšlus, a požadoval odstoupení Sudet.
V Česku právě bojovala o moc Sudetoněmecká strana vedená Konrádem Henleinem. Stala se dominantní silou v prostředí německého obyvatelstva českých zemí.
Nový rozruch přinesl Karlovarský sjezd SdP – 23.-24. dubna 1938.Po anšlusu Rakouska platil v Československu zákaz veřejných shromáždění.Vláda se obávala protestů proti své republice.Byl odvolán až koncem dubna 1938,aby mohly proběhnout prvomájové manifestace.
21. května – mobilizace dvou ročníků vojenských záloh
Poslední velkou demonstrací protifašistických postojů byl 10. všesokolský slet uspořádaný počátkem července 1938 v Praze.
V květnových volbách však SdP slavila triumf. Získala hlasy víc než 90 % německých voličů.
3.srpna 1938 přijel do Prahy britský diplomat,horlivý stoupenec appeasementu – lord Walter Runcinman.
Navázal kontakty s nacisticky zaměřenými kruhy z ad německých podnikatelů a šlechty.

V SdP se do popředí dostávalo radikální křídlo, které reprezentoval Karl Hermann Frank. Ten požadoval odmítat jakékoli požadavky československé vlády a stupňovat požadavky.
15.září britský premiér Neville Chamberlain veřejně vyslovil souhlas s odtržením Sudet. Tyto požadavky byly předány formou anglo-francouzské noty. Pokud by Československo odmítlo, nemohlo očekávat pomoc ze smlouvy s Francií.
Vláda Edvarda Beneše nejprve odmítla, poté však změnila názor.
Pod náporem demonstrací podala vláda Milana Hodži demisi a rozhodující postavou se stal Edvard Beneš. Do čela vlády byl jmenován generál Jan Syrový, nepolitická osobnost.

Při Mnichovské dohodě – 29.9.1938 se Chamberlain, Mussolini, Daladier a Hitler sešli na podepsání dohody o odstoupení pohraničních území Německu.
5.října abdikoval prezident Beneš.

Český kapitál ztratil podniky v pohraničí, zhoršily se sociální poměry a zvýšila se nezaměstnanost.
Hlinkova slovenská ludová strana žádala o autonomii Slovenska. Agrární strana v česku vstoupila s programem do Strany národní jednoty,komunističtí vůdci odjeli do Moskvy,aby tam založili zahraniční vedení KSČ.
19.listopadu 1938 byl schválen zákon o autonomii a došlo ke změně státu na Česko – slovenskou republiku.
30.listopadu byl zvolen prezidentem bývalý předseda Nejvyššího soudu Emil Hácha,osobnost politicky zcela nezkušená a slabá.Byly rušeny volné samosprávní orgány.
Předsedou vlády se stal cílevědomý Rudolf Beran."

Důležité informace jsou zvýrazněny tučně. Práce není výrazně členěna. Skoky ve výkladu mají občasně za následek nižší přehlednost práce.