1.

Úvod

2.	Životopis a vývoj tvorby Františka Kupky

2.1.	Dobruška a Domažlice

2.2.	Praha a Vídeň

2.3.

Paříž

2.4.	První abstraktní obraz

2.5.	Kupka do druhé světové války

2.6.	Uznání Kupkova významu

2.7.	Místa výstav

2.8.

Díla

2.9.	Základní Kupkův přínos: abstraktní malby

2.10.

Motivy tvorby: prostor, stavby, pohyb

3.	Poznámky k malíři Kupkovi a jeho době

3.1.	Vizionář a objevitel

3.2.	Kupka v ústraní

3.3.	První obrazy bez předmětu

3.4.	Abstrakce mimo Paříž

3.5.	Malování hudby

3.6.	Malíři architekti

3.7.	Kalendárium

4.	Cesta od figury k abstrakci

5.

Závěr

"Fr. Kupka: Od figury k abstrakci.
Období 1909 – 1913 je závažné pro osobní vývoj Fr. Kupky, ale i pro dějiny moderního malířství dvacátého století. Je to vůbec poprvé, kdy v Čechách narozený autor, žijící od poloviny devadesátých let 19. století v paříži, dokázal vytvořit obrazy, jimiž formuloval nový umělecký směr, který následně změnil celé výtvarné umění radikálním způsobem. I když Kupkova výjimečnost nebyla zejména ve Frncii pčijímána a na jeho místě se ocitaly jiné osobnosti, od šedesátých let, kdy dochází k podrobnému zhodnocení kupkova díla, jež vyvrcholilo nedávnou pařžskou retrospektivou (1989), se dočkal významné rehabilitace. Kupkova nesnadná uchopitelnost spočívala jak ve složitosti jeho vlastního malířského přístupu, tak i v obsazích, jež prostřednictvím svých obrazů formuloval.
Kupka, který se po roce 1900 prosadil ilustracemi a sžíravými satirickými, anarchismem ovlivněnými cykly jako pníze, Nábženství a Mír, si jako malíř v prvém desetiletí nového století obtížně nacházel vlastní cestu. Rychle měnil styly a techniky, aniž by si určitěji vymezil pole, na němž na němž by delší dobu setrval. Naturalistické, čistě akademické obrazy, střídaly expresivní, jimiž by se v Praze mohl účastnit výstav Osmy. Až koncem prvého desetiletí dochází k sybtéze nejrůznějších podnětů ve velmi mnohoznačném, přemalovávaném obraze Klávesy piána – Jezero (1909), vědomě navazujícím na předcházející Druhý břeh (1895 – 96), Jezero (1902) a Buloňský lesík (1906 – 07). Ze stromů se staly vertikály, z postav volné barevné skvrny. V horní části se obraz blíží raným dílům W. Kandinského. Autonomně se uvolňující černé a bílé plochy jsou nejpřínosnějším námětem obrazu.
K abstrakci se Kupka nedostal jen prostřednictvím krajinomalby, jako někteří jiní průkopníci tohoto směru, ale zvolil si mnoem složitější cestu, vedoucí přes figuru.

Např. Rodinná podobizna (1908 – 10) je významná jednak červeno-odrým pojetím šatů ležící Eugenie Kupkové, kdy partie osvětlené jsou modré a zastíněné červené (tedy obrácen, než je v malířství ěžné), jednak autonomizací barevné skvrny, pohybující se samostatně po plátně, která je patrná v levé dolní části obrazu (a navazuje na volně stoupající pruhy černé a bílé na obraze Klávesy piána – Jezero).

Kupkův malířský a intelektuální proces vyvrcholil rozměrným obrazem Amorfa – Dvoubarevná fuga (vystavený poprvé na Podzimním salónu r. 1912). Je jedinečným vyjádřením jeho ideje „druhé přírody“, vznikající autonomní obrazotvorností, jak se o tom zmiňuje v paralelních teoretických úvahách shrnutých později do knihy Tvoření v umění výtvarném (1923). Dvoubarevné fuze předcházela největší řada studií ze všech jeho obrazů. Byla syntézou dvou sdamostaných procesů v rámci dosavadní Kupkovy tvorby. Zatímco černobílé pozadí sledovalo představu dvou protínajících se kruhů (viz Počátky života – 1900 / 03 – První krok – 1909 / 11), k červeno-modrému popředí dospěl nejspíš z pohybových studií, navazujících na Děvčátko s míčem, na nichž převedl figurální námět do abstraktních křivek. V kontrastu červené a modré se projevuje princip doplňovačnosti, ústřední termín Kupkova teoretického uvažování („coniunctio oppositorum“; „prastarý přírodní záon, že každý lidský typ vyhledává typ doplňující, opačný…“ – na jaře sníme o podzimním listí).

I když Dvoubarevná fuga zastínila Vertikální plány III (1913), dnes je považujeme za progresivnější a závažnější pro vývoj abstraktního malířství. Vertikalita představovala Kupkvi celoživotní motiv a kolmost dokonce ústřední filosofický proncip: „Slavnostní kolmice je páteří života v prostoru…je to opravdová událost, když kolmice dopadne shora na vodorovnou přímku, jež ji protíná…“ Kolmice (viz Klávesy piána – Jezero) je hlavním prvkem Kupkovy kosmogenie. "

V práci se objevuje řada překlepů a pravopisných chyb, jméno Gutfreund je zaměněno za Guttfreund, Boloňský lesík za Buloňský. Jména děl jsou zvýrazněna kurzívou.
Součástí práce nejsou reprodukce děl, v seznamu literatury jsou uvedeny odkazy k některým z nich.
Titulní stránka zahrnuje černobílou fotografii Františka Kupky.