1.

Úvod

1.1.	Nacionalismus jako aktuální problém

1.2.	Národy a nacionalismus

1.3.	Několik slov o autorovi

1.3.1.

Nedocenění v České republice

1.3.2.

Život

1.3.3.

Dílo

1.4.	Několik slov úvodem ke knize Národy a nacionalismus

1.4.1.

Základní myšlenky knihy

2.	Národy a nacionalismus

2.1.

Předmluva

2.2.

Definice

2.3.	Kultura v agrární společnosti

2.4.	Průmyslová společnost

2.5.	Přechod k nacionalismu

2.6.	Co je národ?

2.7.	Společenská entropie a rovnost v průmyslové společnosti

2.8.	Typologie nacionalismu

2.9.	Budoucnost nacionalismu

2.10.

Nacionalismus a ideologie

2.11.

Závěr

3.

Závěr

"II. NÁRODY A NACIONALISMUS
PŘEDMLUVA
V předmluvě si A. Gellner pokládá základní otázku, na kterou chce v této knize odpovědět: proč se národnost stala politicky tak důležitou během 19. a 20. století? A co je ta národnost vůbec?
Za cíl si pokládá vyjasnit spojení mezi novou zásadou společenské organizace (nacionalismem) a průmyslovým způsobem života, popř. podmínkami, které již vznikají v předprůmyslových společnostech. Nezapomene se zmínit (s ohledem na politický vývoj u nás a v postkomunistických zemích vůbec) o rozpadu komunismu a otázku, jak se bude v zemích osvobozených od bolševismu vyvíjet situace po stránce nacionalistické, považuje za jednu z nejzávažnějších otázek naší doby.

DEFINICE
Tato kapitola je přímo nabitá různými definicemi, jimž Gellner věnuje v celém díle značnou pozornost.
Nacionalismus je původně politický princip, který tvrdí, že politická a národní jednotka musí být shodné, je to teorie politického oprávnění, která požaduje, aby etnické hranice nebyly přeťaty politickými hranicemi, a především, aby etnické hranice uvnitř daného státu neoddělovaly držitele moci od ostatních, je to zásada stejnorodých kulturních jednotek a povinné kulturní jednoty vládců a ovládaných.
Dále se Gellner vyslovuje ke vztahu státu a národa, přičemž stát hraje důležitou a nezastupitelnou roli při vzniku nacionalismu ( otázka nacionalismu nevzniká, když neexistuje stát ), a definuje stát jako instituci nebo soubor institucí, které se specificky zabývají vynucováním pořádku.
V této úvodní kapitole také rozděluje vývoj lidské společnosti do tří etap: předagrární, agrární a průmyslovou, a to na základě politické dělby práce, která dává vznik státu.
Nacionalismus spojuje právě s poslední fází, průmyslovou společností.
Diskuse: toto rozdělení lze však přijmout jen v té nejobecnější rovině, s přihlédnutím ke specifice historického procesu v jednotlivých oblastech se však toto nazírání stává problematickým. Jednotlivá období zahrnují časově příliš rozlehlé etapy, kdy se poměry měnily, navíc je vývoj v čase nerovnoměrný v různých oblastech.
Gellner dále definuje národ, jehož neúplné vymezení zní, že dva lidé patří ke stejnému národu, když a jedině když sdílejí stejnou kulturu, přičemž kultura znamená soubor myšlenek a znaků a představ a způsobů chování a dorozumívání.
Diskuse: tento sociálně antropologický pohled na národ je poměrně úzký, definice totiž neobsahuje pojmy jako např. jazyk, kulturní tradice, náboženství.

KULTURA V AGRÁRNÍ SPOLEČNOSTI
Hned v úvodu se Gellner zmiňuje o dvou fenoménech agrární etapy, které jsou srovnatelné co do důležitosti se samotným vznikem státu, a to objevení se gramotnosti a kněžského stavu (jako specializované duchovenské třídy, která jediná má kulturní politiku).
Pro společnost zde užívá pojmu agro-gramotný stát (stát nebo společnost, založená na zemědělství s více méně stabilní technologií, a na částečném, ale ne všeobecném používání písma), ve kterém existují dvě formy dělby práce - centralizace moci a vzdělanosti(stát - kněží).
Charakterizuje společ. strukturu, kde menšinu tvoří vládnoucí vrstva, která používá a kontroluje násilí, udržuje pořádek a dohlíží na oficiální dogmata a jejíž ideologie podněcuje nerovnost tříd a stupeň jejího odloučení od většiny - zemědělských výrobců žijících ve svých uzavřených společnostech. Vládnoucí menšina nemá zájem na šíření gramotnosti a zvyšování kult. stejnorodosti.
Na základě charakteristiky kultury a státu v agrární společnosti se Gellner snaží dokázat, že vše v agrární společnosti odporuje definování politických jednotek kulturními hranicemi, neboť prvky určující politické hranice jsou zcela odlišné od hranic určujících kulturní meze. V závěru si klade otázku, zda v agrárním světě existují síly, které jsou schopny sloučit kulturu a organizovaný stát, a jeho odpověď zní záporně."

Klíčové myšlenky knihy jsou zvýrazněny tučně a kurzívou.