1.

Zadání

2.	Podrobné zadání

3.

Řešení

3.1.	Začínáme a rozvržení

3.2.	Programování kalkulačky

3.2.1.

Tlačítka čísel

3.2.2.

Sčítání a odčítání

3.2.3.

Mocnina a odmocnina

3.2.4.

Goniometrické funkce

3.2.5.

Logaritmus

3.2.6.

Počítání s pamětí

3.2.7.

Změna znaménka

3.2.8.

Tlačítko rovná se

4.

Závěr

5.	Vytvořená kalkulačka v MS Excel

"Podrobné zadání:
Sestrojte v Microsoft Excel nejméně 5-ti místnou kalkulačku, která bude počítat s desetinnými čísly, dále pak základní operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení). Potom musí obsahovat mocninu, odmocninu, n mocninu, n odmocninu, +/-, funkce sin, cos, tg, cotg, log, sin-1, cos-1, tg-1. Také bude obsahovat převody mezi jednotlivými číselnými soustavami mezi binární, desítkovou, oktalovou a hexadecimální. Operace proběhne až po stisknutí “rovná se“. Bude ukazována hodnota PI z minimálně 6 desetinnými čísly. Dále kalkulačka bude mít ukládání do paměti, vyvolání z paměti, mazání paměti. Bude obsahovat indikátor ukládaní do paměti, když bude hodnota v paměti, tak se ukáže indikátor M. V nastavení se bude moct měnit barva displeje. Dále bude tlačítko na přepínání zobrazení vědecké kalkulačky a standardní kalkulačky. Tlačítko se bude přepisovat po přepnutí do druhého módu, tlačítko vždy bude mít nápis druhého přepnutí než ve kterém se nacházíte.
Standardní kalkulačka obsahuje: klávesnici s čísly, operace jako sčítání, odčítání, násobení, dělení, mocnina, odmocnina, n-tá mocnina, n-tá odmocnina, desetinnou čárku, změna znaménka, tlačítko rovná se, hodnota PI a smazání displeje.
Vědecká kalkulačka obsahuje: funkce jako tangens, kotangens, sinus, cosinus, logaritmus tg-1, sin-1, cos-1 , převody mezi soustavami binární, hexadecimální, oktalovou a desítkovou. Pracuje s pamětí s funkcemi (M+, MR, MS, MC).

Řešení:

Začínáme a rozvržení:
Kalkulačku budeme tvořit na listě jedna pod názvem listu „Kalkulačka“, nastavení kalkulačky umístíme na list dva pod názvem listu „Nastavení“. Ostatní listy můžete použít na pomocné výpočty a ostatní připomínky popřípadě na ostatní použití. Bude potřeba začít si připravit butony na jednotlivá tlačítka kalkulačka. Tlačítka vytvoříme pomocí panelu nástrojů – Formuláře, který si následně vyvoláme pomocí rolovacího menu: Zobrazit  Panely nástrojů  Formuláře. Tlačítka uspořádáme tak, aby se jednotlivá tlačítka dotýkala, aby tlačítka měla stejnou velikost a stejné písmo popisku. Dále kalkulačku rozdělíme na dvě části. V levé části bude kalkulačka standardní s lehkými početními operacemi. V pravé části bude kalkulačka vědecká s ostatními funkcemi. Tyto obě dvě části budou od sebe vzdáleny alespoň 30 pixelů. Displej bude umístěn nad kalkulačkou s mezerou pro indikátor paměti. Displej bude umístěn v buňce E6 na listě jedna. Nad standardní kalkulačkou bude název prográmku Kalkulačka. Pod tímto názvem budou vedle sebe tlačítka na přepínání mezi standardní a vědeckou kalkulačkou, nastavení, tlačítko na ukázání tvořitele. Takto navržená kalkulačka by měla zpřehlednit práci s ní. Nyní začneme se samotným programováním kalkulačky.

Programování kalkulačky:
Nejprve začneme se samotnými tlačítky s čísly. Použijeme příkaz, aby se nám daná čísla po stisknutí tlačítka ukazovala za sebou na displeji. Můžeme to obejít pomocí příkazů na message box, ale pro důmyslné propracování programu se tomu raději vyhneme.
Ukážeme si to např. na tlačítku s číslem 1. Příkaz zní takhle:

Sub tlacitko1() ‘začátek makra pod názvem tlacitko1
Range("A1").Select ‘označení buňky A1
ActiveCell.FormulaR1C1 = "=R[5]C[4]&1" ‘buňka E6 se vloží do buňky A1 se znakem &
Range("E6").Select ‘označení buňky E6
ActiveCell.FormulaR1C1 = Range("A1").Value ‘vložení obsahu buňky A1 do buňky E6
End Sub ‘ukončení makra

Hodnota PI se bude zobrazovat jako deklarovaná proměnná a vložená do určené buňky."

V práci se objevují pravopisné chyby. Příkazy jsou zvýrazněny kurzívou.
Vytvořeno jako seminární práce z Výpočetní techniky.
Pro spuštění vědecké kalkulačky je nutné povolit makra.