1.	Úvodní zamyšlení

2.	Několik postupů při práci s chybou

2.1	Chyba na tabuli

2.2	Žák učitelem

2.3	Chyba a humor

3.	Názory učitelů na chybu

4.	Závěrečné zamyšlení

"1. Úvodní zamyšlení
Během klinického semestru jsem se rozhodl zaměřit svou pozornost na pedagogické téma práce s chybou. Chyby k člověku nepochybně patří. Lidé nejsou roboti, kteří by nechybovali. A domnívám se, že pokud se člověk učí něčemu novému (jak by to ve škole mělo být), pak se chyba stává častějším jevem než jindy. Učení se něčemu novému zcela bez chyb by bylo podezřelé, nevěrohodné, podivné. Může se samozřejmě stát, že má nějaký žák výjimečné nadání například na matematiku nebo cizí jazyky, avšak ani ten se chybám nevyhne; ani ten není robot. Proč se ale chybou zabývat? Je to k něčemu dobré? Domnívám se, že ano. Každý jistě mnohokrát slyšel přísloví: Chybami se člověk učí. Je to ale opravdu tak jednoduché? Udělám chybu a něco se tím naučím? Nebo je třeba se chybou zabývat, ptát se jak to udělat, aby už se příště na stejném místě chyba neobjevila atd.?
Zeptal jsem se několika učitelů právě na to, co si myslí o zmíněném přísloví: Chybami se člověk učí. Přísloví je to na první pohled prosté, krátké, každý mu nějak rozumí. S tímto příslovím si v běžném životě, pokud ho někdo pronese, příliš hlavu nelámeme. Bereme ho jako něco, co se „prostě tak říká“. Ale proč se to říká? Má nějaký hlubší význam, nebo je to jen „suchá“ poučka? Přikláním se k první možnosti a učitelé, kterých jsem se tázal, vesměs také. Více si o tom povíme v kapitole Názory učitelů na chybu.

2. Několik postupů při práci s chybou
Během klinického semestru jsem se zaměřil na několik učitelů a na jejich postupy při prácis chybou. Učitelé samozřejmě neřekli: „Teď budeme pracovat s chybou!“ Bylo třeba vypozorovat, kdy se nějaká chyba vyskytne a poté se zaměřit na postup, pomocí kterého se učitel sám nebo ve spolupráci s žáky, s chybou pokusí vypořádat. V této kapitole uvedu několik postupů, které se mi podařilo zachytit a které jsou dle mého názoru nějakým způsobem konstruktivní – snaží se s chybou nějak pracovat nebo chybu ve výuce nějak využít.
2.1 Chyba na tabuli
„Vzorovou“ práci s chybou jsem vypozoroval během hodiny anglického jazyka ve 4. Třídě osmiletého gymnázia. Jak práce s chybou v této třídě probíhala? Paní učitelka na začátku hodiny rozdala opravené písemky z minulé hodiny. Po chvíli vyvolala žáka z první lavice, aby
šel k tabuli a říká mu: „Napiš větu, kde si měl chybu!“ Žák tedy napsal na tabuli celou větu,ve které měl od učitelky označenou chybu. Zde je důležitý moment: chybu vidí celá třída. Má ji před očima a navíc je to chyba „cizí“ a proto k ní nejspíše necítí takový „odpor“, jaký můžeme někdy cítit k chybě své vlastní. Ale vidí všichni žáci skutečně tu chybu, nebo vidí jen
větu a chyba už jim uniká?
Učitelka pokračuje ve své práci s chybou (která doposud nemusí být všem zřejmá) a volá dalšího žáka k tabuli, aby chybu opravil. Ten však neví… Volá proto dalšího a ten – barevnou křídou – chybu na tabuli opravuje. Třída nyní jistě zpozorní a každý žák porovnává svou verzi věty v písemce s tou na tabuli. Učitelka – aby potvrdila správnost opravy – opakuje nahlas, co bylo ve větě špatně a nyní už není. Takto učitelka postupně vybírá několik vět a vždy vyvolává žáka, který větu následně píše na tabuli. Nyní už dodává: „Všichni přemýšlíme!“ Žáci tedy „ohmatávají“ větu očima a pokud chybu zpozorují, hlásí se a mohou před celou třídou (respektive polovinou – probíhá „půlená“ hodina) ukázat, že oni „vědí“. Zároveň zde nehrozí ze strany vyučujícího to, že by „chybné opravení chyby“ trestal například špatnou známkou. Žáci si tímto způsobem mohou poměrně poutavou (v rámci možností) a zdravě soutěživou formou procvičit látku „bez rizika“. Chyba zde není tabu. Naopak se upřednostňuje postoj, který je možné vyjádřit známým latinským příslovím: Errare humanum est – Chybovat je lidské. Český psycholog Jaro Křivohlavý píše k tématu práce s chybou toto: „Ukázalo se, že člověk se může mnohému naučit z chyb druhého. V některých pokusech stačilo, že pozorovatel viděl, že to tomu druhému nejde a jeho vlastní výkon se již zvýšil.“1 Čím to je? „Druhému to nejde, tak se budu snažit, aby mě to šlo, abych byl lepší než on?“ Jistě to neplatí v životě vždy, ale ve škole by se to zdálo pochopitelné."

Práce je ve formátu Adobe Acrobat (*pdf). Seminární práce z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.