1.

Úvod

2.	Život Karla Mannheima

3.	Kniha Ideologie a utopie

4.	Téma knihy a motivace k jejímu napsání

5.	Stať Duše a kultura

6.	Mannheim o významu historismu pro moderního člověka

7.	Sociologie vědění jako nástroj analýzy ideologií a utopií

8.	Závěr a shrnutí

8.1.	Vítězství totalitních ideologií

8.2.	Náročnost knihy a její poselství

"Kapitola I
Karl Mannheim, známý především vlastním pojetím sociologie vědění, z které vytvořil samostatnou sociologickou disciplínu, se narodil v židovské měšťanské rodině v Budapeš¬ti roku l893.Během svých studijních pobýval rok na univerzitě v Berlíně, kde studoval pod vedením Georga Simmela. Po návratu do Maďarska se přidává na stranu levicového filozofa Györgya Lukácsa, který po vítězství komunistické revoluce v roce l917 vstupuje do komunistické strany. Ne tak Mannheim. Přednášel na univerzitě filozofii a záhy (v roce l9l9) odešel do Německa. Ve Freiburgu a Heidelbergu, kde pokračoval ve svém filozofickém studiu, se seznámil s Martinem Heideggerem a Alfrédem Webrem a kde jeho filozofický vývoj ovlivnili novokantovci. V roce l922 píše svoji doktorskou práci "Strukturanalyse der Erkenntnistheorie" ("Strukturní analýza teorie poznání"). Jeho vrcholným obdobím je krátké pedagogické působení na univerzitě v Heidelbergu, potom ve Franfurktu v letech l925 - l933. V této době vzniká jeho dílo nejvýznamnější "Ideologie a utopie" (l929).
V roce l933 se pro něj, tak jako pro tisíce jiných, stává život v Německu nejen nebezpečný, ale i nepřijatelný, a proto Mannheim tuto zem opouští a usazuje se ve Velké Británii, kde až do své smrti v roce l947 přednáší na London School of Economics. Jeho zájem se soustřeďuje především na problematiku rekonstrukce společenosti (dílo "Man and Society in an Age of Reconstruction", l940), kde se snaží odhalit příčiny krize současné kultury a rozebrat otázku plánování.

Kapitola II
Mannheim varuje před technikami, kterými totalitní společnost, ať už se jedná o fašismus, či komunismus, udržuje svoji moc. V demokratické společnosti jsou nepřijatelné. Proto se pouští do analýzy ideologií a utopií, ve kterých vidí jeden z klíčů k pochopení totalitní společnosti. Byli tací, kteří věřili v dobrovolné odideologizování komunistického systému a jeho postupné sblížení se se systémem kapitalistickým. Nestalo se. Komunismus padl, většina zemí bývalého Východního bloku se ubírá směrem k demokracii, ale to neznamená konec totality, konec ideologií a utopií. "Nastal konec jedné ideologie", jak řekl V. V. Kasputin o současném Rusku.
Mannheim vidí v ideologii a utopii sociální fakta. "Člověk nepřestal být bytostí uvažující o možnosti dosáhnou naráz a jednou provždy absolutní pravdu, která poskytuje duchovní stabilitu a pocit nadřazenosti. Lidé nepřestali doufat v možnost rychlého budoucího, ale nepříliš vzdáleného ráje, který vyřeší všechny dnešní a zítřejší problémy" (Petrusek v Mannheim, l99l,S.l9). Proto je nutné neustále si připomínat "sociální omezenost našeho poznávání sociálního světa. Znovu a znovu budeme muset teoreticky, ale především v politické a životní praxi řešit otázku, jak omezit ideologické a utopické prvky v našem myšlení a konání, jak korigovat naše sociálně podmíněné omyly a jak se stále přibližovat k té úrovni adekvátnosti poznání, která je nám, lidským bytostem, přiměřená" (Petrusek v Mannheim, l99l, S. l9n)."

V práci se objevují překlepy.